Nahoře na hradě

.  

                                                Helfenburk ... Nahoře na hradě I.

V neděli po obědě jsem  vyjel  směrem  k  patnáct  kilometrů vzdálenému kopci. Bylo krásně, svítilo slunko a jen lehce pofukoval chladivý větřík.....Zaparkoval jsem  pod kopcem, u hájovny  a  první  co  jsem  uviděl  byl  nový rybníček s ostrůvkem a stříbrnou hladinou. Dokonalé to místo pro relax.....Kousek dál na křižovatce jsem zahlédl v lese tato dvě probouzející se mraveniště. O pár metrů výš jsem překročil hranici sněhu a uviděl další tentokráte ještě tvrdě spící........

Čekal mně výstup  do kopce ....

                                       Helfenburk ... Nahoře na hradě II.

Po vcelku pohodovém výstupu na hřeben    (tempem šneka neustále šmejdícího pohledem po  okolních stromech)  se mi naskýtají první pohledy na mohutný hrad, Protislunce vystupující mezi stromy za horizontem  si říkalo o nějaký pěkný záběr, ale najít místo ze kterého bude vidět přímo nad věží a přitom mu nebudou ve svitu překážet stromy  zabralo dost času. Nakonec se to snad v rámci mých možností povedlo.......

A to už se blížím k první ze tří hradních bran strážících vstup  do domu pánů z Růže, který tu už 658 let střeží okolí.....

                                                Helfenburk ... Nahoře na hradě III.

Hned za první branou domek a v něm pokladník - 45 Kč ...malá cena za tu krásu. Prohodím s ním pár přátelských vět,  dostanu  průvodce  a  má  pozornost  se  přesunuje   k  první  věži.  Když jsem tu byl před třiceti lety poprvé, nebylo  schodiště  ani  patra  byl  to jen komín.....dnes má střechu, schody venkovní i vnitřní a dveře zasazené do původního ostění - po takové hromadě let se vrátily na  své  místo... Po snadném  výstupu  po  dřevěném vnitřním schodišti pak okny, které jsou po celém obvodu nakukuji na tu krásu venku........Šumava na dosah.

Najednou ucítím že tu se mnou někdo je a stejně jako já nakukuje ze stejného okna, musím dál...bojím se........

                                             Helfenburk ... Nahoře na hradě IV.

Po výstupu na první obrannou věž sestupuji  dolů  ke  druhé bráně a cestou zachytím pár rampouchů, ty se daly v době kdy se střídají teploty nad a pod nulou  očekávat  ale  přímo na nádvoří hradu  docela  překvapují, stejně tak jako zamrzlá louže mezi bránou dvě a tři od níž se krásně odráželo slunce..............Mezi oběma bránami je  docela úzký  prostor  v  němž  se určitě dalo poměrně dobře odolávat i přesile.  A to  už  procházím třetí hradní branou na velké nádvoří s palácem a dalšími budovami.............První  co  zachycuje  můj  pohled  je vysoký strom rostoucí v koutě nádvoří.......Když jsem tu byl poprvé, tak jsme pod ním spali ...dodnes slyším tóny kytary a zpěv rozléhající se po hradním nádvoří........ Chvíli naslouchám tónům které tu ještě pořád poletují a vzpomínám...........tady začalo mé objevování  Šumavy........

Ještě pár pohledů a znovu nalezených vzpomínek a pokračuji...čeká mně vnitřní hrad.....

              Helfenburk ... Nahoře na hradě V.

Procházím nádvořím hradu a se zájmem prohlížím změny, které se tu udály za těch pár měsíců co jsem tu nebyl.  Po pravé straně je řada hospodářských budov které jsou,  jak  pamatuji zakončeny malou  brankou  skrze  vnější hradbu.   Po levé straně na nejvyšším vrcholu kopce se pak do výše tří pater vypíná mohutný palác. Pozoruji jak pevné  jsou  hrany  paláce  tvořené  opracovanými  kameny  na  rozdíl  od  zdiva, které  je vyskládáno z kamenů neopracovaných a přemýšlím nad tím jak těžkou prací, musela stavba podobných objektů na přelomu třináctého a čtrnáctého století být. Jistě bylo více lidí kteří pracovali rukama byl jiný vztah k řemeslům  a nejspíš i míň těch kteří na práci jiných jen parazitovali.....Doba byla v porovnáním s dneškem jistě nesrovnatelně těžší  ale  zase  na rozdíl od té dnešní bylo jistě více  víry, spolupráce, obyčejné lidské slušnosti a naslouchání...alespoň tak si to při procházení nádvoří představuji....A to už se blížím ke druhé věži  - na jejím samotném dně bývala hladomorna a už  v  době  kdy  jsem  tu  byl  poprvé  býval  její  horní  otvor  zakryt  mříží tenkrát byl ale z boku věže skrz zeď proražen otvor přes který se mohl  štíhlejší člověk protáhnout dovnitř - dnes už bych byl nejspíš bez šancí...:) Po kovovém  vnějším  a  dřevěném  vnitřním  schodišti vystupuji na vrchol věže a kochám se výhledem na všechny strany - na jihu majestátními vrcholy Šumavy Boubínem a Bobíkem na východě Hanyperkem - naší Svobodnou horou, na západě předhůřím Šumavy okolo Volyně a na sever mohutným masivem Hradu - kopcem nedaleko od Vodňan s keltským hradištěm...

Začíná foukat silný vítr a s odcházejícím sluncem se ochlazuje.....

     

                  

                                               Helfenburk ... Nahoře na hradě VI.

Cestou  dolů  se  zastavuji  v  paláci,  kde  nádvoří  zdobí  znak  pánů  z  růže,  tedy  Rožmberků kteří tento hrad založili.....slunce se pomalu blíží k hradbě budov a začíná  to  být znát i na teplotě. Procházím palác a zkoumavě prohlížím různé detaily : Klenby nad pozůstatky oken, díry ve stěnách ve kterých  byly možná stovky let uloženy mohutné  stropní  trámy,  klenbu  sklepení  vyskládanou  s  plochých kamenů ...... Kamenná ostění dveří ve tvaru sepjatých rukou  napovídají dobu založení hradu a těch gotických prvků se tu najde povícero.....Mezi kamennými zdmi  začíná  být  chlad  a  já  si  začínám  uvědomovat  jak těžké  muselo být tak veliký objekt vytopit - jediným štěstím  snad  oproti  dnešní  době  bylo, že jim v zimě nezamrzaly vodovodní trubky.....Chlad začíná prostupovat celou budovou a já se alespoň na chvíli uchyluji do  místa, kde se přes okno dovnitř tlačí poslední paprsky slunce. Jeden záběr a doma na PC pak s údivem sleduji jak palácem poletuje duch posledního majitele hradu .....Chvíli si ještě hraju se samospouští fotoaparátu a pokouším se udělat přijatelný sloní záběr a potom už vycházím z paláce a přes obě nádvoří se sunu k hlavní bráně .....

Výlet ale, jak by se slušelo nekončí - ještě tu mám dnes dva cíle.....

                                                 Helfenburk  ... Nahoře na hradě VII.

Vycházím z brány hradu a zaměřuji se na trochu jiný cíl....Vytahuji GPS nacházím souřadnice a nechám se vést k pokladu. Nemusíte závidět, není to poklad ukrytý před čtyřmi sty lety posledním Rožmberkem Petrem Vokem - je to poklad  úplně  jiného  charakteru -  začíná  hledání  schránky  hry  geocaching....... Nápověda  zní vcelku  jasně "V rozsedlině skály pod věží" teprve později zjišťuji jak široký je to pojem...cestou necestou bloudím po svahu pod hradem.  GPS-ka  si  pod  korunami  stromů   ukazuje  co  jí  napadne  ale  pomalu a jistě se blížím k místu kde by poklad mohl být ukrytý. Jako  první  se  rozhoduji  vyšplhat až  pod věž ale můj postup je náhle zastaven - objevuji totiž  úplně  jiný  poklad. 

V prudkém svahu,  pod mírným převisem, skryté před očima všech smrtelníků nacházím toto malé ledové království......

                                               Helfenburk ... Nahoře na hradě VIII.

Odpoutávám  se  z  ledového  království  a  v zápětí nacházím další...na hradní duchy už jsem si zvykl a tak mně nepřekvapuje  že  se  i  tady  objevili  další  dva...Několik   rychlých  zmáčknutí  spouště  fotoaparátu  zachycuje jedinečný okamžik ale teď je mým cílem přeci jen poklad ..........Kouzlo geocachingu spočívá právě v pokladech které  jsou  rozeseté  po  celém s větě  a po domácí přípravě kdy si na internetu na mapě najdu poklad který chci najít a zapíšu souřadnice do navigace vyrážím a hledám...Tyhle cesty mně už několikrát přivedly do kouzelných míst o kterých bych za normálních okolností neměl ani páru a která mám kolikrát přímo za humny. Vzpomínám, jak  jsme  na  Řeckém  ostrově  Corfu  hledali  poklad  ukrytý  v  jeskyni  s  nálezy  osídlení starými šest tisíc let. Obrovský, téměř čtyřicet metrů široký oblouk jeskyně byl ukrytý v malebném údolí.V průvodci o jeskyni ovšem nebylo  ani  slovo a  když jsem se na ni ptal domorodce u kterého jsme byli ubytovaní a odkud byla vzdálená tak pět  kilometrů  ani  on  o  ní  nic  nevěděl........ .Prohledávám další a další trhliny ve skále, nadzvedávám kameny, odhrabuji podezřele vypadající hromádky listí a najednou  zahlédnu   trhlinu, skrytou ve skále nedaleko od místa, kde  mi  navigace ukazuje dva metry. To  bude  docela určitě  ono. Po těch  pár  letech hledání už mám přece jen

trochu  vycvičené oko...Trhlina  je  trochu  výš  a tak musím povylézt po skalce.

Nohy mi kloužou ale nakonec se dostávám na místo kde poklad bude docela určitě chovaný  natahuji ruku a vkládám ji do úzké štěrbiny a něco hranatého nahmatávám...

                                                   Helfenburk ... Nahoře na hradě IX.

Pokouším se sáhnou dál, abych mohl ten předmět uchopit  ale nejde to - trhlina je příliš úzká....Ještě chvíli šátrám rukou v tenké mezeře mezi dvěma studenými  stěnami, abych  nakonec  zjistil  že  mi štěstí nepřálo ani tentokrát - byl to jen zvláštně vytvarovaný kámen.....Slézám ze skalky, jsem unavený a zklamaný a tak se  vracím  do  svého ledového  království  a  uschovávám  na  paměťové  kartě  fotoaparátu  alespoň  další kousky té krásy....... Znovu procházím celým okruhem který mi určila navigace a snažím se už jen očima najít to tajemné místo. Nenacházím nic, začínám cítit že dnes odejdu s nepořízenou...To se v geocachingu stává .....Ohlížím se ještě  po tom tajemném místě,  dole  pod  hradní  věží  a  očima  ještě  jednou  pohladím  převis, kde je už opět bezpečně skryto mé ledové království........Poklad nenalezen...!!!  S tímto tíživým pocitem odcházím a mé kroky vedou k poslednímu dnešnímu cíli....Když jsem  tu  byl  před  mnoha  lety  odpočívali jsme v letním  žáru nedaleko od hradu na takové krásné skále ....Není  daleko  a  tak  jsem  tam za chvíli.....Les okolo jako by stichl a já dýchám tu jeho vůni a nasávám ten klid a řád tohoto kouzelného  místa.  Místo  je  docela  zarostlé a já chvíli mezi nepříjemně škrábajícími trny hledám místo, odkud bych tu krásu zachytil co nejvěrněji. Na foťáku začíná blikat červená kontrolka napájení a mně začíná být jasné že mi zbývá jen pár  snímků...

Nakonec  obcházím strniště širokým obloukem, šplhám nahoru na skálu a ani netuším, jaké mně nahoře čeká překvapení.....

                                                   Helfenburk ... Nahoře na hradě X.

Blížím se k vrcholu skály a vzpomínám na chvíle zde prožité. A byť mi tenkrát bylo okolo dvaceti let, znovu se mi z jindy už dost lenivé paměti, vynořují vzpomínky,  slova a pocity. Jako bych se vracel v čase...Vrchol skály se blíží  ale  já  postupuju pomalu a vychutnávám si tu atmosféru oživlých vzpomínek. Už nakukuju za horizont a zůstávám stát překvapením. Několik minut  pak  tiše  pozoruji  ten souboj zapadajícího slunce s už zase lehce podmračenou oblohou. Neopakovatelný obraz, zarámovaný do kmenů a větví stromů - němý film plný napětí a klidu - plný  hlasů  a  ticha. Ten  film  bych  dokázal  sledovat  hodiny  ale  za  ustupujícím  sluncem   postupuje chlad  nastávajícího večera a noci.Vše se za několik málo hodin přikryje černou peřinou a do věčného koloběhu se probudí až z východem slunce. Probírám se z toho  zasnění, vytahuju  svůj přístroj na zachytávání prchavých okmžiků a s pomocí posledních kapek energie které mi ještě zbývají v baterii zaznamenávám tu krásu.... A fotografie  zachycují,  byť jen  v  náznacích co vidím, co prožívám, co cítím....Posledních pár okamžiků, ještě jeden obrázek prostřeného stolu pod skálou a přístroj se  vypíná Nemám mu to za zlé - svůj dnešní úkol splnil na výtečnou a trochu odpočinku a dávku nové energie si plně zaslouží...čeká mně návrat domů, návrat  ze  světa snů do světa reality .....

P.S. Můj Panasonik zaznamenal přes devadesát snímků a má autocenzura jich dvě třetiny vrátila do světa duchů a to nejlepší co zbylo, tu zbylo pro vás mí přátelé......