"Tchořovice", bizardnější název středověké tvrzi a přilehlé vesnici snad ani přiřknout nešel. Pravdou ovšem zůstává, že puch či vůně (dle libosti) toho jinak roztomilého zvířátka cítit nikde nebyl (a), dokonce ani přes to, že už hezkých pár desítek let bývalá tvrz pustne. Objevil jsem vlastně objevené, protože když jsem "tetě Bombelaté" o tvrzi řekl, s úsměvem prohlásila, že už tam byla, ale že i přes to, se tam se mnou (tedy svým rodičem) ráda vypraví znova. Jenže sladit rozvrh téměř třicetiletého děcka s jeho jednou tak starým tatíkem, už zas tak jednoduché není a tak, proti všem zažitým křesťanským tradicím, vyšlo jediné volné datum na 26.12. No budiž, vyjeli jsme tedy o druhém svátku vánočním.
"I když první zmínka o Tchořovicích v písemných pramenech pochází z roku 1321, zdejší panské sídlo je doloženo až v 80. letech 14. století, kdy se zde připomínají Jan a Jodok z Tchořovic. Někdy kolem roku 1408 koupil statek Vilém z Vartemberka a ze Zvířetic s tím, že je nechal ve správě jakéhosi Marše jako purkrabího. Roku 1473 se zde připomíná Jan starší z Běšin, na konci století se pak Tchořovice staly na více než 150 let majetkem Muchků z Bukova, za nichž byla původní gotická tvrz někdy kolem poloviny 16. století renesančně přestavěna a změněna na dvoupatrovou čtyřkřídlou budovu zdobenou bohatými sgrafity. Roku 1653 bylo zadlužené tchořovické zboží z rozhodnutí zemského soudu prodáno majiteli nedalekých Lnářů Adamu Matyášovi Trautmannsdorfovi, a proto zdejší sídlo pozbylo své funkce, bylo zanedlouho přestavěno na sýpku a až do 20. století využíváno jen utilitárně, což se bohužel podepsalo na jeho současném stavu." (Toliko tedy o historii tvrze server Hrady.cz)
Do areálu vstupujeme poněkud netradičně otvorem po oknu a procházejíc rozsáhlým hospodářským dvorem, směřujeme přímo k bočnímu vchodu do rozlehlé, čtyřkřídlé budovy tvrze, s nádvořím uprostřed. Areál má čtrnáct vlastníků a podle toho také vypadá jeho stav. Dlouhé místnosti třípatrové sýpky jsou převážně prázdné a jen několik detailů a historických strojů připomíná jejich dávnou funkci. Kupodivu většina dřevěných trámů a fošen podlah je velmi dobře zachovalá, což bezesporu souvisí s jejich funkcí (obilí velmi dobře absorbuje veškerou vlhkost). Všemu pak vévodí vysoké hambalkové krovy, ve dvou užších křídlech svázané středovou vaznicí pod středy hambalků a ve dvou širších pak stolicí stojatou. Všechny však svým charakterem odpovídají gotickým krovům z přelomu 17. a 18. století, kdy k přestavbě panského sídla na sýpku pravděpodobně došlo.
Vyschlým vodním příkopem, napojeném na blízké rybníky, pak přecházíme k hlavnímu vchodu do tvrze (zde jsou na omítce valené klenby pozůstatky původní malby a na raně barokním štítu nad vchodem pak erby Muchků z Bukova).
Prohlídkou domů, stájí a stodoly rozsáhlého hospodářského dvora, které jsou oproti tvrzi již v podstatně horším stavu, s místy spadlými vazbami krovů, pak svůj průzkum zakončujeme.
Domy (stejně jako lidé) mají různé osudy. V tomto případě se však obávám, že vzhledem k charakteru budov, záchrana bývalé tvrze a pozdější sýpky, tak jednoduchá nebude. Kdo ví čeká-li ji další život po životě, či už definitivní zánik. Přál bych ji to první ...
