Doteky poezie...

Občas vás něco chytí za srdce tak, že to musíte vykřičet.

Tak křičím...

Noc na terase

(Mirastus)

Stmívá se pomalu uprostřed léta
noc žena překrásná z jiného světa
stříbro hvězd ve vlasech přichází zvolna
zmámená vůní trav uléhá potichu
na lůžku z kopretin ke snění svolná
v závoji samoty svolná i ke hříchu.

Váhavě odkrývá tajemství klína
úplněk houpe se nad číší vína
v mystickém obřadu za hranou času
představy tancují menuet včerejší
prsty snů vpletené do černých vlasů
nad ránem jenž bývá málokdy moudřejší.

Po mostě vzpomínek překročit řeku
spoutáni nadějí pod klenbou věků
souhvězdí ve vlasech jak stříbro šednou
má vůni po lásce noc když se nebrání
dotknout se naposled pak ještě jednou
chladivý polibek probouzí svítání.

Ladovská zima

Pod bílou peřinou...

Zase jsem se zasnil a protože venku foukal ledový vítr

vylezl jsem na pec a schoval hlavu pod peřinu.

Přimhouřil jsem oči a na rozhraní bdění a snění jsem špehýrkou nakukoval

jak ve vědru oplachuješ těch pár hliněných mís od večeře.

Pec příjemně hřála a ty jsi povídala o tom jak šel den.

Slovům jsem v polospánku nerozuměl ale nechal jsem se hladit 

tvým sametovým hlasem a tvou přítomností - hřála stejně jako ta pec.

A sednicí se mlčky rozlévala vůně borovice a vůně tvá...

Nořil jsem se do spánku a bylo mi dobře,

dobře tak jak nikdy. Zamlženými okny dovnitř pronikala noc

petrolejka s ní sváděla nerovný boj

a místností pořád ještě poletovaly jemné trylky tvého hlasu.

A slova přecházela do veršů a hlas do melodie

a mně se najednou zdálo že zpíváš...

                                           

Zasněná pavana na kroměřížském náměstí ...

Procházím těmi ulicemi a je mi dobře - dýchá to tu na mne domovem. Kolik mých stop tu smyl déšť ? Kolik pocitů se skrylo někde hluboko v srdci a kolik písní rozechvělo bránici ? Ty ulice jako by prošly branou času a po desítkách let se znovu vynořují z paměti jako nějaké déjá vu. 

                                                                     A promlouvají ! 

A já zase vidím sám sebe, jak v krátkých kalhotách s jednou kšandou přes rameno, unikám úzkou uličkou pronásledovatelům a s dlaní doširoka roztaženou u nosu na ně pokřikuju "tůůůdle nůůůdle" !!! Jak odvážný jsem byl a jak (nerozumně ?) málo se bál následků...

A zase jdu z kina a s knedlíkem v krku znovu tisíckrát prožívám smrt Vinnetuovu... A zase je nedělní ráno a mně znovu zavoní čerstvá vánočka s máslem a teplým kakaem. A máma - mladá a krásná - ne, ještě nezestárla, jen jí přibylo těch bílých vlasů, jak zmoudřela...Rád bych byl jako ona - moudrý, smířený a vyrovnaný. A možná takový jsem - jen občas se zapletu do víru děje a zmaten z neúprosnosti reality, hledám ve svém srdci odpovědi na tenkrát nejspíš banální otázky. Vdechuji vůně vonící dětstvím a zase se svou tajnou láskou...

                                                           ...tančím na náměstí pavanu...:)

                                         

Jak jsem fotil ohňostroj...

Když vylezete o půlnoci třicátého prvního prosince k nám na kopec, je se na co dívat. Neuvidíte ohňostroj jen jeden , ale desítky. Chvílemi vlastně ani nevíte, kam koukat dřív. Letos jsem byl připraven a můj přítel taky a tak vám předkládám jeho úlovky... 

Berte je třeba jako dárek do nového roku...

A ať ten je lepší, nežli ten loňský :o)

Silvestr na Horách...

Miluji sníh a že cesta nevede už tudy ? Kašlu na to, jdu si z kopce z nudy válet sudy :)

Než bych blbla jak to  přerostlé štěně raději zachovám dekorum, jsem přece dáma :)

                    tý dy tý tý - "Tady Hory tady Hory, u nás na vrcholu sníh a co u vás v Austrálii ?"

A naše oblíbená vyhlídka - Šumavská - teď už to víme jistě, že sníh je i na Boubínu :)

Makropohledy nemají chybu ani ve sněhu, pokaždé objevíme kus nového světa :o)

Vyhlídka, tentokráte Vodňanská - mistře pokrývači, s tou střechou by se mělo něco udělat !

A když venku studí - nezbývá než pořádně naložit kotel...

Už to jede už to sviští, děti nahlas hlaholí

na kopec a šupem dolů, hlavně že ne do školy !!!

Když v závěji překlopím to, trochu sněhu nevadí, dáme si to ještě jednou ať nám svítí pozadí :o))

Nejlepší jsou karamboly při pořádné rychlosti, svahem dolů kutálení patří k zimní radosti :o)

Oklepu se od prašanu a už zase jedu, jen koukejte cože všechno na tom sněhu svedu !

Trochu vlevo, přibrzdit a ať to krásně lítá, nevěřil bys  jakou radost volnost letu skýtá :o)

Někde dole, v modrém domku Šmoulinka už vaří, ať je zima nebo léto, hlavně že se daří :)

Proč to všechno vlastně píšu když ostatní slaví ? 

Když už slavit, tak u toho dělat co mě baví :)

Co že dodat k tomu přání do nového roku ?

Posílám vám nůši štěstí, než dopíšu sloku :))

Báseň, snad depresivní trochu, leč o naději :)

Svržena do víru bezedné prázdnoty,

pomalu sbírá si ztracené jistoty.

Jistoty co nikdy jistotou nebyly

vyhlíží svítání, snad přijde za chvíli.

Do dlaní bere svých, věci co němé spí,

nehřejí, nehladí, jen duši svazují.

Není to ke smrti, ba ani k žití

za družku zvolit si prázdnotu bytí.

Veršíky smutné jsou, až dech se tají,

však někde u ohně píseň jí hrají.

Pár tónů, veršů pár, o touze k žití

naděje stále je ! Možná ji chytí !

Do hory, do lesů uniknout ze sloty,

tam mlčíc hledat své...

...ztracené jistoty...

(Inspirováno touto písní:)

(...a možná trochu i životem...)

...Zvláštní povaha - když je všude kolem příliš veselí, myslívám na ty, co to štěstí nemají...