Někdy toužím vrátit se do dětských let...
Hrát si jen tak na písku, stavět důmyslné a nedobytné hrady s životností ne větší než jeden den, nebo o pár roků později, zase sedět v kině a se slzami v očích, sledovat poslední výstřel Vinetůův. Chybí mi ten svět plný cti, pravdomluvnosti a věrnosti, chybí mi ty ideály a šťastné konce, kdy dobro vždy zvítězí nad zlem...
Svět se mění a měníme se s ním i my, strženi tím bezohledným mlýnským kolem civilizace, které nás žene kdoví kam, až nakonec naše ideály, svými kameny, definitivně semele v prach. Toulání se ve snech, je bezpečná cesta jak tomu uniknout a tak, když na půdě najdete starou knížku a v ní ty neuměle psané verše , zasněte se a ať se vaše okolí tváří jak chce, vraťte se v duchu, tak jako dnes já, alespoň na malou chvíli do dětství. Budete se v tu chvíli cítit mezi svými v bezpečí a znovu si s přivřenýma očima budete přehrávat ty chvíle, které jsou a navěky zůstanou vaší součástí, ukryté někde hluboko ve vaší paměti.....
.... chvíle, ve kterých jste a už navždy zůstanete sami sebou...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.