Žili byli, za sedmero horami,
sedmero kopci a možná ještě kousek dál, tři tralaláčci.
První tralaláček se jmenoval Áda,
druhý Béda a třetí Dáda. Žili si ve své chaloupce uprostřed lesa a žilo se jim
krásně. Áda vařil tak dobře, že byli všichni tři krásně kulaťoučcí, Béda chodil
do lesa se sekerou a pilou na dříví a v kamínkách topil tak dobře, že jim
nikdy, ale nikdy nebyla zima a Dáda byl zahradníkem. V jeho krásné zahrádce
oplocené jen nízkou zídkou, protože všechna zvířátka v lese tu krásu
respektovala a měla jí ráda, pěstoval v části pro bylinky mátu, meduňku,
pažitku, tymián a spoustu dalších . V části pro zeleninu se pak červenala pěkně kulaťoučká rajčátka, okurky,
slaďoučké jahůdky a mrkvička s petrželí, takže milí tralaláčkové neměli nikdy
nedostatek vitamínů a nikdy, opravdu nikdy nebyli nemocní. Jednoho dne, tuším někdy na jaře, se na
palouček v lese přestěhoval starý rezatý lišák. Vyhrabal si pod stromem v
kořenech svou noru a začal si ji zařizovat. I viděli Tralaláčci nového souseda
a zaradovali se, že si po večerech budou mít s kým povídat. Lišák se zprvu
choval přátelsky a dokonce i na kafíčko je pozval. Tralaláčci byli v sedmém
nebi a už už plánovali jak lišákovi budou pomáhat zařizovat jeho nový byt. A
tak se i stalo. Lišák si z pomocí tralaláčků zařídil přepychový byt a přes den sedával v houpacím křesle na
zápraží a kochal se krásou paloučku.
Jednoho dne se tralaláčkové
probudili a zaslechli divný zvuk, znělo to jako nějaké kdákání. Vykoukli
všichni tři z okna vedoucího na zahrádku a zděsili se. Zahrádkou pobíhalo hejno
slepic a rozhrabávaly a vyzobávaly vše, co před pár dny Dáda pracně zasel.
Všichni tři vyběhli před dům a jali se slepičky ze zahrádky vyhánět. Ty se nakonec
vrátili na druhou stranu paloučku, kde jim lišák udělal krásný kurník.
Tralaláčkové se vrátili na zahrádku a v potu tváře se snažili tu spoušť
napravit. Večer pak zašli za lišákem a takto k němu promluvili: "Lišáku
tvé slepičky nám rozhrabaly záhony tak, že jsme museli skoro vše vysázet
znovu." Lišák se jen po straně
ušlíbnul a začal svou řeč: "To víte, mrzí mě to, ale jsem už starý
a protože mi lov už dělá potíže, musím si chovat trochu slepic abych nezemřel
hlady." " A proč jim neuděláš výběh, my ti pomůžeme," řekl Béda.
"Vezmu sekerku, pilu a přinesu trochu dříví a uděláme krásný nový
plot." "Víte," povídá na
to lišák "slepičky ve výběhu nerostou
tak dobře jako na pastvě a tak je radši nechám venku a budu je jen
hlídat."
Druhý den se situace opakovala.
Milí tralaláčci opět slepičky ze zahrádky vyhnali a večer opět zašli za starým
lišákem. Ten se jim omlouval a povídal: "Hlídal jsem je, hlídal , ale to
víte, jsem už starý a tak jsem jen na mou chvíli únavou usnul. Už na ně dám
pozor." Tralačci se vrátili domů a těšili se, že už bude klid.
Třetí den ráno byla situace
stejná. Zahrádka se začala podobat oraništi a vypadalo to, že budou muset zase
vše vysázet znovu. Slepičky vyhnali za zahrádky a večer, když tu spoušť alespoň
trochu uklidili a dali hlavy dohromady, rozhodli se, že na pomoc zavolají
kamaráda Bertíka. Bertík byl jezevčík, dlouhosrstý a navíc zlatý, prostě
štramák. Domluvili se, že Bertíkovi postaví na zahrádce domeček a on jim za
odměnu zahrádku před slepičkami ohlídá.
Co se dělo další den ráno,
nechtějte slyšet, kdákání, vrčení, štěkání a šumění křídel. Zahrádka plná peří
a Bertík spokojeně odpočívá u svého domečku po dobře vykonané práci. Zato
slepičky nevypadaly dvakrát dobře. Jedna měla úplně vyholenou zadní část těla,
druhé chybělo v křídlech peří a o třetí, radši nemluvit. Starý lišák, když
viděl tu spoušť, vyrazil do lesa a začal si všem zvířátkům na tralaláčky
stěžovat a pomlouvat je. Tak hrozné sousedy jsem v životě neměl, podívejte, co
mi udělali se slepičkami; byly tak krásné, vypasené a co je z nich teď . Z čeho
já chudák budu živ. Zvířátka ho politovala a večer zasedl lesní soud. Milí
tralačkové seděli na lavici obžalovaných a všem marně vysvětlovali, že se jen
snažili chránit vlastní úrodu. Marně, soud se nakonec usnesl, že tralaláčci zaplatí
lišákovi náhradu a postaví si vyšší plot. Tak se i stalo.
Další dny se však situace
opakovala jinde. Tu Lišákovy slepičky rozhrabaly zahrádku veverce, tu zase
bobříkovi u rybníka, tu zase někomu jinému, nebylo pomoci ani dovolání!
Nezbylo, než aby si všichni postavili vyšší ploty. Už přes ně sice neviděli na
palouček ale aspoň zachránili úrodu. Jednoho dne se ale slepičky daly do
zahrádky i starému soudci, jezevci. To však neměly dělat ! Jezevec svolal soud
a rozhodnutí bylo jasné. Lišák i se slepičkami se z paloučku musí odstěhovat !
Rozsudek byl vynesen a lišák se
musel odstěhovat.
Tralaláčci i ostatní zvířátka si
oddychli, upravili zahrádky a někteří dokonce zase snížili své ploty tak, aby
viděli na palouček. Zdálo se, že se vše vrací do starých kolejí, ale do těch se
to už nikdy nevrátilo, ve zvířátkách už nadosmrti zůstala vzájemná nedůvěra a
kolem většiny zahrádek už navždy zůstaly vysoké ploty...
A jaké z toho milé děti plyne
poučení ? Svoboda je nádherná a má se užívat plnými doušky, to ano, ale naše
vlastní svoboda musí končit přesně na tom místě, kde začíná svoboda jiných,
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.