Prozření...?

Vždy jsem o sobě tvrdil, že nejsem žádný bojovník. A taky jsem nebyl - nestálo mi za to míchat se do politiky - do cizích životů - nestálo mi to za to proto, že jsem věděl, jak moc je to zbytečné - nesmyslné, stejně jako boj s větrnými mlýny. A přesto - dnes z ničeho nic, sedl jsem a psal - to co si myslím (upřímnost?) to co cítím (srdce na dlani?) a co mě štve !!! (NEROZUM?) Stává se ze mne bojovník nebo zbabělec ? 

No počtěte si sami : 

http://miloslavdiblik.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=430745&bk=26629

Ať už jsem čím jsem, jsem v prvé řadě svůj. Mám své vidění světa , své city, svou odvahu i svou zbabělost. Není třeba to hodnotit. Je to tak, jak to je - bez známkování, podtržítek a vykřičníků. Myslím na "svou" učitelku  - byla by na mne pyšná ? Nevím, možná. Jestli ji někdy potkám , musím se jí na to zeptat. Možná mi odpoví, ale nejspíš, jak už to má ve zvyku, bude jen mlčky pokyvovat hlavou a usmívat se tím svým, stále stejně tajůplným úsměvem. Kdo ví. Svět je jeden velikej otazník a my jsme jen ta malá tečka dole, co k němu do to té nekonečné výše vzhlíží.

Mám to za sebou, ale je to krok první nebo na dlouhou dobu zase poslední - je to probuzení nebo jen poslední chvilkové procitnutí před zimním spánkem?  A co ten boj zítra a pozítří, ustojím ho ? Musím - možná právě proto abych neztratil to nejcennější co mám - sám sebe.

                               ...A pointa ? Buďte trpěliví - tu vám i mně ukáže jen čas...