Fotit či nefotit ?
Otázka podobná té známé, "být či nebýt". Nakonec proč to nezkusit !
Rybářské dny ve Vodňanech - náměstí ne nepodobné plechové konzervě od sardinek, pěkně napěchováné lidmi a do toho všeho příšerné vedro (tak nějak si představuju peklo :) - už jsem tuším psal, že podobné "podujatia" (nějak mi nenaskakuje české synonymum :) nejsou mým šálkem kávy. Ale což, našel jsem na to lék - koukat na svět přes hledáček mého přítele - lovce křehkých okamžiků. Najednou mám pocit že to vše pozoruji z nějakého nadhledu a z toho myšmaše vytahuji pomocí zoomu detaily, které samy o sobě jsou mnohem zajímavější. Nakonec proč ne, zkusit se má všechno ...
Děti naštěstí stejné problémy (jako já) prostě neřeší - ty se jednoduše baví a užívají si krásný, téměř letní, den...(Jak je to dávno ?)
Kašna, protentokrát plná ryb...
Setkání dvou generací...Co se jim asi honí v myšlenkách ?
Jak nato ? Stačí chvíli pozorovat, mistr vám to ukáže :o)) (Kapří řízky tedy můžu :)
Tenhle obrázek ve mně, bůhví proč, vyvolává asociaci s "Kronikou města Kocourkova" - pamatujete jak kocourkovští nesli žebřík přes les ? Že by Vodňanští chtěli být pro změnu blíže k Bohu ?
Naše budoucnost ? Se uvidí :)
Jak tak občas čtu historické romány, představuju si kostel jako místo nedělních bohoslužeb a vzájemného setkávání, sdílení se. U našeho kostela mne však zaujalo něco úplně jiného - jak by jste třeba vy popsali náladu následujících tří fotek ? Svět se neustále mění. K lepšímu ?...
A pointa ? Utéct k nám na kopec ! - Tam je přece jen trochu větší klid :o)
A když odpoledne procházím naším lesem, přichází úplně jiná nálada - ta co mám tolik rád - dýchat čerstvý, chladivý vzduch lesa, vnímat ticho přerušované jen ptačím zpěvem a když přeci jen kápne - vychutnávat si, stejně jako Dambo,
Kiss the rain...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.