Zapadá slunce, jako už tolikrát. Klečím na vrcholu hory Gutwasser a modlím se. Okolní hluboké lesy tiše šumí a já, pozorujíc panorama okolních kopců Böhmerwaldu, mám tak nějak blíže k bohu. Mám tuhle zemi rád, je tak drsná a přitom něčím okouzlující, snad svou prostotou s níž si zdejší lid den co den v potu a krvi dobývá svůj chléb vezdejší. Celý život jsem hledal božího ducha a teprve tady, na konci své cesty, ztracen v hlubokých lesích jsem ho rozpoznal. Byl to jeho záměr ? Měl jsem prožít celý život hledáním, abych na konci nalezl svou odměnu ve spasení ? Dnes vím, že to byla boží vůle, ale vždy tomu tak nebylo...
Narozen léta páně devítistého padesátého pátého v hraběcí rodině v Durynsku, stal se Gunther, u nás zvaný Vintíř, rytířem. Osvědčil se ve službách svého bratrance, bavorského vévody a později i císaře Svaté Říše Římské, Jindřicha II. Na jeho dvoře pravděpodobně také poznal česká knížata Jaromíra a Oldřicha. Oldřichovu synu Břetislavu se později stal kmotrem. Byla to doba plná dobrodružství a hrdinských činů a on rád poslouchal jejich rytířská vyprávění...
...Je zima, strašná zima, sněhu napadlo jako už léta ne a já jsem už deset dnů bez potravy uzavřen ve své, až po střechu zapadlé poustevně. Pomalu mi docházejí síly. Dolů do vesnice jsem se pokoušel sejít marně a na další pokus už nemám ani pomyšlení. Přemýšlím, proč na mě Bůh seslal tento nečekaný půst a čím víc hladovím, tím více se modlím. Před smrtí mne zcela vyčerpaného, ale smířeného s Bohem zachraňují vesničané z Rinchnachu...
Psal se rok 1006, když rytíř Gunther pod vlivem biskupa Godeharda odevzdal meč, veškerý svůj majetek věnoval ku prospěchu církve a po pouti do Svaté země započal v Dolním Altaichu noviciát. O rok později složil před oltářem sv. Mořice řeholní sliby. Později, neznaje čtení ani psaní, stal se zakladatelem a představeným kláštera v Rinchnachu. Ani tady, v Bayernwaldu však nezůstal a po letech se vydal šířit slovo boží na sever, do Čech. Jeho život, navzdory tomu, že byl mnichem, byl pestrý a několikráte měl možnost být vyjednavačem Knížete Břetislava i Jindřicha III. Část života prožil v Uhrách, v lesích Bakonybélu. Bůh ho požehnal dobrým a pestrým životem...
Slunce mizí za hřebeny hor a já jsem prostoupen štěstím a Jeho přítomností. Uléhám na tvrdé lože ve své poustevně, píše se oktober 1045 a v požehnaných 90 letech se připravuji na setkání s Bohem...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.