Do Krumlova přijíždíme s večerem a do města vstupujeme netradičně Budějovickou branou. V úzkých uličkách starého města už panuje pološero a začínají se rozsvěcet první pouliční lampy. Chvíli bezcílně bloudíme ulicemi, abychom nakonec zakotvili v jedné z nábřežních restaurací. Večeříme nad šumící řekou a sledujeme, jak rozsvěcující se reflektory postupně nasvěcují zámek, jež se tyčí na skále, vysoko nad námi. V proudu řeky pod námi, na vorech opatřenými lavičkami a vždy dvěma voraři s dlouhými bidly, proplouvají dvě skupinky odvážných turistů. Přemýšlím kde asi jejich cesta skončí, řeka v těchto místech neteče nijak pomalu a přirážet ke břehu s takovým prámem a hromadou lidí na palubě, je určitě nesnadné. Mezitím už se šero proměnilo ve tmu a večerní město se rozzáří tisíci světly. Vracíme se do ulic a dál postranními uličkami, bezcílně bloudíme městem, až nakonec přicházíme na náměstí. Usedáme, tak jako už spousta jiných lidí před námi, na jednu z laviček uprostřed náměstí a se zájmem posloucháme mladíka který brilantně hraje na kytaru. Hraje rockové hity, jen tak s kytarou beze zpěvu a ty melodie se ve svých tónech rozléhají náměstím i přilehlými uličkami. Je to zvláštní kontrast, slyšet v historickém centru města tuhle hudbu. Jednu ze skladeb nahrávám...Po půlhodině se zvedáme a pokračujeme ve své pouti zpět k mostu co vede k zámku. Na mostě sedí další kytarista, který se tentokráte doprovází i zpěvem. Usedáme na vyvýšené krajnici u zábradlí mostu a posloucháme ten nevšední a nečekaný noční koncert. Je nám dobře. Dokonce ani to množství lidí co sedí vedle nás a nebo chodí sem a tam nijak nevadí - k tomu městu to tak nějak patří. Poslouchám a hlavou se mi honí všechny ty kapitoly z historie Rožmberků co jsem kdy v knihách četl. Čas se zastavuje a my se neslyšně rozpouštíme v těch tónech, světlech a Krumlovské letní noci...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.