Spoutána v řetězech jen ztěžka dýchá
volnost v ní uvěznil vzbouřený cit
pokoru přemohla zbytnělá pýcha
sevřena v spirále nicoty vzdychá
po kapce kapka jak stříbrná nit
Čas zcela omámen včerejšek zvrací
k zítřejšku vleče se jen krok sun krok
on jež kdys létal si jak tažní ptáci
dnes v divné mimóze sám sebe ztrácí
než zdolá vteřinu uplyne rok
O kus dál znavena naděje čeká
kdy se let oblohou promění v pád
každého pohybu křídel se leká
a kapka po kapce dál k zemi stéká
venku zas mrholí zítřek jde spát...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.