Napadlo tě někdy, proč se ty malé kapky deště na okvětních lístcích tolik podobají slzám na tvé tváři ? A tím ta neuvěřitelná podobnost zdaleka nekončí. Co pak takový smutek ? Přemýšlela jsi někdy nad tím, proč jsou mlhavě deštivé dny tak často provázeny melancholií ? Ne neznám odpovědi, kdež, jen si všímám souvislostí a možná stejně tak jako ty, v nich marně hledám odpovědi. A pak taky to slunce, vzpomínáš, když tě už od rána, ještě ospalou, hřeje svými teplými paprsky a v jehož světle, co tebou proniká, se celá jakoby rozpouštíš. Jak je vlastně možné, že tě umí tak snadno, z ničeho nic, rozesmát ???
Mně to moc nejde, asi v sobě nosím déšť...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.