S námahou otevřel stará kovaná vrata, jejichž hlasité zavrzání v něm vyvolalo husí kůži. Na malou chvíli ztuhnul a naslouchal. Všude kolem ticho, jen slunce pod mrakem z nízkého úhlu osvětlovalo šepotající koruny okolo stojících stromů, jež se začínaly pomalu barvit do barev podzimu. Vešel dovnitř a uviděl první květy. Kdo by čekal, že jich na začátku podzimu bude ještě tolik ? Hlavou mu prolétla myšlenka na jezerní zemi daleko na jihu. Tam je ještě teplo a živo. Ne tak tady. Chladná rána, s teplotami blížícími se nule, dávají nemilosrdně znát, jaké je roční období a jen přes poledne a za slunečných dnů, se teploty obtížně vyškrábou na patnáct či více stupňů. A přesto, všechno ty malé květy rostou a mají se čile k životu. Kde berou tu sílu ? Možná je hřejí vzpomínky na léto a možná očekávání jara, kdo ví ...
...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.