Byla to veskrze milá záležitost, po tolika měsících bez kultury. Tedy nic proti covidu a opatřením na jeho eliminaci, ale zákaz zpěvu mi tak trochu připomněl tu pohádku z dětství o kožíšku z myší, princezně s tou zlatou hvězdou a ševci, co utíkal zpívat do země krále Miroslava. To víte, že jsem vzal kytaru a zákaz nebo ne, s přáteli jsme u ohně zpívali až se hory zelenaly, páč dalším krokem by byl logicky zákaz mluvení a to by bylo dost špatně. Člověk musí mít vlastní rozum, páč paušální zákazy od lidí bez rozumu a empatie ho už z povahy věci nemohou mít nikdy dost. Byla by to nakonec i docela dobrá černá komedie, kdyby to tolik nepřipomínalo Orwellův román "1984". Ale vraťme se do chvíle, kdy už byl zpěv zase povolen a my jsme mohli (bez roušek) sednout do trávy nedaleko stanu a poslouchat co se děje na jevišti, sledovat ve stanu kouřící diváky a počítat přibývající prázdné půllitry na stole. "Proti gustu žádnej dišputát", říká se a něco na tom bude. Koneckonců na černý stíny holek, tančících na parketu, nebyl zas tak špatnej pohled. Není nad svobodnou volbu a proč bych ji bral druhému, když si na tu svou nenechám sáhnout. Ondra Fencl se svou kapelou nazvanou "Hromosvod" jako obvykle nezklamal. Mým favoritem by sice bylo něco ve stylu Marka Knopflera, ale tahle neotřelá hudba, sršící nápady a skvělým nástrojovým podáním má taky něco do sebe. Dalším v řadě byl Luboš Pospíšil a jeho skupina "5P". To už bylo po desáté a v tom tichu nad hladinou Blanice, ta hudba pěkně rezonovala. Co se mne týče, ač ne už mladý, na tuhle hudbu zas tak starý nejsem a v rádiu bych ji asi neposlouchal, ale živý koncert je živý koncert a ti hoši, kteří sekundovali zpěvákovi to v rámci daných not rozbalili pěkně. Nakonec i sedmdesátiletému zpěvákovi bych mohl jeho vitalitu jen závidět. Každopádně za ten zážitek klobouk dolů. Užili jsme si to !
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.