Slunce se téměř dotýká obzoru, když vstupujeme do jedné ze dvou středověkých Kestřanských tvrzí, jež tady, uprostřed malé vsi, stojí jen pár desítek metrů od sebe. Už to samo o sobě by byl unikát, ale aby toho nebylo málo, tu dvojici doplňuje raně barokní zámek, tvořící s oběma tvrzemi téměř přesný, pravoúhlý trojúhelník. Zámek je v současnosti v rekonstrukci a po lešení pobíhají řemeslníci, ale i tak je vidět jak v blízké budoucnosti prokoukne jeho fasáda. Nejsme tady poprvé a novinkou je sice jen symbolický, ale přesto placený vstup. Ve velké místnosti přilehlého hospodářského stavení, ve které je i pokladna, není téměř vidět na pár exponátů z místních vykopávek a o pár století mladších dobových dřevěných strojů, ale to nám zase tolik nevadí. Která z památek má otevřeno až do sedmé hodiny večerní? Do rukou dostáváme tištěného průvodce a branou vstupujeme do starší z dvojice tvrzí. Noc se rychle blíží a o to dobrodružnější se nám zdá procházení místnostmi paláce, věží a sklepů. Hladomorna ve věži, tísnící se v jednom ze zadních rohů nádvoří, místně nazývaná též "lidomorna" mlčky vypráví smutné příběhy odsouzenců a když procházím okolo a snažím se fotit, vylétne z dávno slepých oken a strašidelným hlukem do vzduchu bubnujících křídel, jako skupina dávno opuštěných duší, hejno holubů a zamíří k nejvyšší z věží, aby se v pravidelných rozestupech, usadila na hřebenáčích čtyř nároží stanové střechy. Tady zezdola to prapodivné, okřídlené shromáždění působí až komicky. V kapli s vzácnou diamantovou klenbou, očouzenou bůhví proč od sazí ohně, je už taková tma, že si musíme přisvítit mobily, stejně jako při pohybu ve sklepeních. Absence osvětlení je ale ve vztahu k tvrzi tak nějak symbolická a přibližuje nám dobu, kdy se tady ve středověku ještě žilo a pracovalo. Procházíme hlavní síní paláce a na jednom z masivních dřevěných stolů stojícího těsně u stěny, nacházíme ve třech nádobách květiny, jejichž stíny vrhané na zeď působí až strašidelně. Ve výklenku jednoho ze sklepení ještě socha poutníka či kanovníka a pak už se blížíme zpět k bráně, jež dle otvorů po stranách uzavíral v minulosti padací most, než ho později vystřídal ten současný, kamenný. V místnosti pokladny a malého muzea už nikdo není a jen světlo pronikající z pode dveří, dává tušit, že zde ještě někdo zůstal. Na stůl pokládáme tištěného průvodce a tiše za sebou zavíráme dveře. Ukrajinští řemeslníci venku na zámku hlaholí, se zapadajícím sluncem opouštějí lešení a my, doprovázeni krvavým západem slunce opouštíme toto zajímavé a tajemné místo ...
...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.