Procházka mezi kapkami deště.....

Někdy vás potká smutný, uplakaný den.

Ráno se vzbudíte  a vše se na Vás ještě směje. Dokonce i slunko se chvílemi prodírá skrze mraky.Nasnídáte se, projdete se po své zahradě a usmíváte se na vysokou trávu, kytky, stromy. Všechna ta místa dobře znáte a ony se na vás jako každý den důvěrně usmívají. Je to jako se znovu a znovu dívat na svůj zamilovaný film... nikdy se ho dost nenasytíte. Obejdete si svůj rajón a zastavíte se u každé drobnosti tak jako každé ráno. Potom jen tak líně zívnete a zdřímnete si ve své zahradní boudě. Je vám dobře, větřík mírně pofukuje, ptáci si vesele prozpěvují nějaký známý nápěv a vy si ho s přivřenými víčky vychutnáváte ...A pak, jen tak tiše, ponenáhlu se obloha zatáhne a na střechu boudy zaklepou první kapky. Je to zvláštní. V uších vám ještě doznívá prastarý ptačí song a do melodie plné trylků a radosti se začíná přidávat neznámý rytmus a ten sílí a sílí až úplně přehluší tu vaši melodii. A pak z ničeho nic, se s prvními kapkami deště a doznívající ptačí písní vkrádá smutek. Je to zvláštní, ze začátku vás zahalí jen tak lehkým oparem ale s přibývajícími kapkami deště sílí a sílí a vy se propadáte do nicoty.

Už by se zdálo že se v ní utopíte ale z ničeho nic zaslechnete jako by z velké dálky ale zato hlasitě a zřetelně známou ptačí melodii. Ta kouzelná harmonie akordů vás uchvátí a vytrhne vás z prázdnoty. Protřete si oči, znovu líně zívnete a vyrazíte.. Déšť nedéšť procházíte známou pěšinkou, rousáte se vysokou travou a najednou vidíte že ten film, který máte tak rádi, se vám promítá v nové, úplně odlišné verzi. Psí víno se obalí kapičkami vody a jedna po druhé postupně z hlasitým plácnutím padá do trávy. Kalichy květin mají nový a zvláštně lesklý povrch. Na listech najednou uvidíte každou žilku a jejich lehce ochmířené okraje. Větvičky plané růže, ještě bez květů zkrášlují něžné obliny kapek. 

Vzhlédnete vzhůru a vysoko nad vámi se kulatí a třese se zimou plod třešně. Je ještě nezralý - zelený, ale i v té nezralosti je zvláštní kouzlo. Kouzlo zrození, kouzlo věčného koloběhu života, kouzlo mládí. Popojdete pěšinou blíže k zahradní boudě  a znovu vzhlédnete nahoru a tam vysoko ve větvích se na vás usmívají dvě malé hrušky. Jsou to ještě nemluvňata a do zralosti jim schází prožít ještě mnoho měsíců, ale pod tím lehkým, lesklým vodním pláštěm se najednou zdají nějak starší a rozumnější. Dokončujete svůj okruh a vracíte se zpátky do boudy. Nicota je pryč a vy, přestože máte zmáčený kožich a urousané tlapky najednou cítíte jak vás zaplavuje vlna radosti. Je to sám život co vás jen tak lehce pohladil a připomenul se studivým ale zároveň teplým objetím. Ještě jeden pohled ven a zahlédnete jak se nedaleko, na pozadí zelených listů, pod dotyky kapek lehce chvějí bílo žluté květy.

Stulíte se do klubíčka a slastně unaveni ještě naposledy dlouze zívnete a je to jen malou chvilku před tím, než se vaše vědomí ponoří do krásného snění....

S pozdravem, váš věrný přítel, kocour Nero :)