Veršotepec.....

První.....

Ty jsi byla první -
promoklá na kost v dešti..
Ty jsi byla první -
odvážně mezi trny vystavujíc slunci svoji tvář..
Ty jsi byla první -
když samota byla už nesnesitelná...
Ty jsi byla první  -
k níž jsem přivoněl a jejíž vůně pohladila rozbolavěnou duši...
Ty jsi byla první -
jejíž trn mi do kůže vyryl znamení...
Ty už navždy budeš první ....
planá růže...

Kámen ....... stone...... :)

Stojím a sním svůj věčný sen .....

věčně omýván vlnami a ohlazován bouřemi
jsoucí uprostřed davů v teplých dnech
i osamocený v chladných nocích
věčně pozorující a věčně snící
a přesto pevně stojící a vzdorující

jsem to já, osamocený i sdílející se
jsem to já, ohlazovaný i s ostrými hranami
jsem to já, mlčící i ohlušující uprostřed bouří
jsem to já, ten který setrvává pevný ve svém bytí
jsem to já,.......
                       ........kámen.......

Poslední....

Listí  už opadlo a krůčky pomalými
podzim se loučí a sem tam poletuje sníh
byla jsi jedna z prvních a jsi i s posledními
i po těch  kterým zpěv už v ranním chladu ztich.

Možná jsi měla cestou hodně zvláštní
radosti poslem v smutných dnech se stát
možná tvůj květ jež svedl mně do básní
měl barvy své  mi  do vzpomínek dát.

V tichu a teple si tě prohlížím
a mezi řádky andělé mí tajní
k srdci a duši  si tě přiklížím
ty krásko zbloudilá - ty prvosenko jarní :)