Nazývat
se čechúnem (tak se to údajně řekne správně) je tvrzení
poněkud odvážné. To víte, ač podle českého statistického úřadu (viz. sčítání lidu), žádná moravská národnost neexistuje, já ji v sobě, navzdory faktu, že jsem na Moravě žil jen necelé dvě desítky let, stále bezesporu mám a jsem na ni náležitě hrdej. Jenže krom
toho, že jsem se na Moravě narodil, v Čechách, v podhůří mé milované Šumavy prožil většinu života, mám dozajista taky někde uvnitř kořeny
slovenské a tak, když jsme se s malou Maggií minulý rok
rozhodovali kam že vyrazit na dovolenou, vyhrálo Slovensko na celé
čáře. Krom focení vznikaly průběžně taky zápisky a tak se
pokusím z těch milejch vzpomínek zpětně něco vydolovat a
podělit se, v několika následných blozích i s vámi, kdo ví, třeba vám někdy přijdou k duhu ...
Nitra
...
Námitku,
že prolítnutí Slovenska od západu na východ po jihu a od východu
na západ po severu nám o té krásné zemi nic neřekne, beru i
neberu. Každý pohled na cokoliv je relativní a vždy si jen
skládáš realitu z posbíraných střípků. Někdy je jich víc a
někdy míň, ale stejně, dokud zde nežiješ, nepoznáš místo
nikdy v jeho celistvosti. To jsme ale ani neměli v úmyslu. Baví mě
sbírat ty střípky a skládat je, jako nikdy nedokončitelné
puzzle. Obraz v jeho celistvosti sice nikdy nesložím, ale co, co
nesložím, klidně si ve své fantazii domaluju.
Nitra se mi líbila odjakživa (nebyl jsem zde poprvé). Na okraji mohutný "Zobor", jako by ji strážil před všemi zly světa a uprostřed města, nad zákrutem řeky, o nic míň mohutný hrad, jehož počátky, stejně jako počátky, tehdy ještě knížecího města, sahají hluboko do středověku. (první písemné zmínky o hradišti sahají až do 9. století.) Město, tedy alespoň jeho centrum, je nesmírně vlídné, potěšilo nás tržiště, se spoustou těch serepetiček, smyslů i nesmyslů, které už na tržištích bývají, náměstí s divadlem, které , ač postaveno ve stylu socialistického realismu, dle plakátů zůstalo stále živé a nad tím vším kopec a na něm hrad. Cestou zpátky jsme se zastavili v "číně" na kruhovém Svätoplukově náměstí, sami se obsloužili a skvěle si pochutnali. Jediné co mne zarazilo, byla obsluha. Mladý Asiat, který místo toho, aby se staral o to, jestli máme co pít, hrál si povětšinu té doby s mobilem a tvářil se, jako že jsme vzduch. Fakt je ten, že jsme se tak nakonec, navzdory opravdu chutnému jídlu i cejtili. ;) (Chytré mobily - prokletí nebo spása dnešní doby ?) Asi úplně nepochopil, že navzdory systému "naber si co sníš" ( z tohoto systému jsem měl vždy smíšené pocity), by si hosty měl hýčkat a ne přehlížet. Kdo ale ví, byli jsme jako mladí lepší nebo horší ? Mezitím se z oblohy spustil neuvěřitelnej liják a tak jsme nakonec byli rádi, že jsme byli v suchu a pod střechou. Zvláštní na tom bylo, že sotva jsme dojedli (a nakonec i dopili) liják, jakoby mávnutím kouzelného proutku ustal. Další pouť ulicemi, jež už proběhla naboso v kalužích, tu letní romantiku toho opravdu krásného města jen umocnila. Škoda jen, že dalších sto padesát kilometrů do kempu do Divína, nám neumožnilo, vychutnat si i Nitru noční. Ale kdo ví, třeba někdy příště, cejtím, že by to dozajista stálo za to....
Nejvyšší
čas opustit město a vypravit se do lesů, hor a taky na nějaký ten hrad...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.