Turnia ... (slovač očami čehúna)

Když jsi znaven, zvolni, ale nezastavuj !

Takové nějaké byly pocity toho rána, po noci na Palcmanskej Maši. Ta včera tak nešťastně opuštěná Gombasecká jaskyňa mi ale nedala spát a tak jsme ze Slovenského Ráje zamířili opět do Slovenského Krasu a dále pak dál na východ do údolí Turnie. Prohlídku krásného podzemí Gombaseckej, plného úzkých brčkových krápníků a bílo-hnědých až bílo červených stěn, tentokráte nic nezmařilo. Škoda jen že jsem si nezaplatil možnost fotit. Jistě by to stálo za to. V podzemí jsem se na malý okamžik ocitl mezi dvěma průvodkyněmi, které v jeden okamžik mluvily každá jiným jazykem. Do pravého ucha maďarština, do levého slovenčina a uprostřed české myšlenky. Když tenkrát Bůh v Babylonu promíchal jazyky, musel to být šílenej chaos. V jednom okamžiku pak jedna z nich zhasla osvětlení a my se ocitli v naprosté tmě a tichu podzemí, každý jen se svými myšlenkami. Tak nějak pak dozajista vypadá očistec ...

Prohlídka skončila a my pokračovali dál směrem na Turnianský hrad, s krátkým zastavením na oběd v restauraci na Krásnej Hôrke. Nádherný hrad stojící na nedaleké homoli, v roce 2012 kompletně vyhořel. Střechy, klenby, vše v plamenech - po dokonalé tmě té jeskyně, připomínala ta představa dokonalé peklo. Dnes už se náročná oprava chýlí ke konci a na střechách, z popela znovuzrozeného hradu, opět září nové, červené tašky. Žel ze čtyř tisíc exponátů ve sbírce, se jich přes tři sta už nepodařilo zachránit. Turnianského hradu, jehož ruiny se tyčí nad údolím, jen o pár kilometrů dál, jsme dosáhli až napotřetí, když jsme nadvakrát, zcela amatérsky, minuli přístupovou cestu. Nakonec jsme se na vysokou skálu přece jen vyšplhali a kochali se těmi nádhernými výhledy dolů, do širokého údolí Turnie. Než jsme vyrazili zpět, ještě jsme se na chvíli zastavili na nedalekých Hájskych vodopádoch. Malá vesnička "Hájska" ležící v údolí pod hradem, jakoby sevřena okolními kopci, je plná kontrastů. Krásně upravené domky s předzahrádkami plnými květů, střídají stavení sbitá z prken a starých rezavých plechů, jež svým charakterem připomínají spíše slum někde v Nairobi. To vše je pak korunováno dvěma štíhlými věžemi kostela a kaple, jež z výšky jakoby střežily ty biblické "první a poslední". Vodopády na potoku zařízlém o kus dál, ve strži mezi dvěma kopci, jsou pak pomyslnou třešničkou na tom nádherném Turnianském dortu.

Vrcholem dne se ovšem stalo zastavení na večeři v Rožnave. Jedl jsem v životě už lecos, ale tomu co pro nás vykouzlil kuchař v restauraci "Castello" na Rožnavském náměstí, se vyrovná máloco. Kuřecí v estragonové omáčce zkrátka nemělo jedinou chybu. Den na krásnej Slovači se chýlil ke konci a venku už se smrákalo, když jsme po dlouhé cestě údolím řeky Slanej, dorazili zpět do svého malého, soukromého ráje v hotelu Priehrada na Palcmanskej Maši ...

...