BMW.....aneb každý nějak začínal.... :)

Zabloudil jsem !  Nebudete mi to věřit, špatně jsem odbočil a spleť úzkých jednosměrek mně přivedla do míst odkud nebylo úniku. Nervy pracovaly - to víte - navigace vybitá a čas tlačil. Začal jsem si a vlastně nejen sobě nadávat a nervozita vesele rostla. No znáte to, cizí město v cizí zemi a nekonečná spleť uliček v centru. Snažil jsem se zapojit orientační smysl ale nebylo to nic platné - žádný záchytný bod. Prostě jsem jel tak dlouho až jsem skončil ve slepé ulici. A tam, zarostlý v trávě odpočíval on. Sen všech kluků....Zastavil jsem a nevěřícně jsem ho začal obcházet a prozkoumávat. On se na mně usmíval a občas mrknul dávno osleplými reflektory. Stál tam jen tak a potměšile si mně prohlížel. Kdo ví co se mu honilo hlavou ? Možná  mi říkal : "Tady jsem, tady mám dveře, ne tam kde jsi zvyklý, ale vepředu. Co kdyby si sáhl na kliku, zmáčkl a vstoupil. Já bych tě konejšivě uložil do koženého křesla a nabídl ti startér. Ty by si zmáčkl to tlačítko a můj motor by spokojeně zavrčel. Točil bys volantem na dveřích abychom se vyhnuli všem záludnostem tohoto světa a já bych tě spolehlivě odvezl kam by sis jen přál." Stál jsem a nevěřícně jsem koukal co že mi to to podivné vozítko povídá a najednou jsem cítil, že mu rozumím. Byl stvořen k pohybu a teď tu už léta stojí a nehýbá se. Byl smutný a s ním jsem byl smutný i já......
Znám kouzlo ! Je úplně jednoduché a díky němu mohu občas  i létat.
Zavřel jsem oči, zašeptal tu kouzelnou formuli a když jsem ty oči zase otevřel, stál tu on - v plné parádě, s novým lakem a tiše švitořícím motorem. On mně usadil do svého pohodlného křesílka a jeli jsme....
Kola se vesele točila, lidé se za námi otáčeli a z hloučku výrostků pokuřujících vajgly se závistivě  ozvalo :      
                                .........   Týýý  jóóó  BMW !!!  .......