Doteky......

Když dlaní nedosáhneš, vzpomínkou pohlaď jí ....

Přečetl si ty dvě věty nad několika fotografiemi které zahlédl a bylo to, jako by se v tu chvíli, čas i prostor scvrkly do nekonečně malého okamžiku, bylo to, jako by se dotkl sám svých myšlenek, jako by četl sám v sobě....

Ten první okamžik, ten údiv, pak vystřídala smršť myšlenek které nebyl schopen dohonit a které, točíc se kolem, ho jako spirála tornáda postupně pohltily, aniž by jim, byť jen na kratičký okamžik, porozuměl. Zachránily ho až akordy písně, které zaslechl a která ho, jako by z velké dálky, znovu vtáhla do reality obývacího pokoje.

Zavřel znovu na okamžik oči a představoval si ty kroky které vedly autora do toho smutného místa posledních dnů. Představoval si ty ruce které držíc fotoaparát, zachycovaly do svých dlaní a posléze do digitální paměti ty pochmurné poslední okamžiky bytí. V jednu chvíli dokonce uviděl i jeho oči, které ukrývajíc v sobě, v prapodivné spleti smutek, touhu, melancholii a naději , hledaly v hledáčku další obrazy hodné uchování v nekonečné spleti sítě. Co tu asi hledal ? Harmonii souznění, naději, nebo to byl jen útěk od jsoucna ?

Čas běžel a on sedíc u svého stolu psal další řádky druhé kapitoly svého příběhu. Na chvíli si odskočil vyhledat novou skladbu, vykouknul z okna do mrazivého dne a vdechl ten chladivý vzduch z pootevřeného okna. Ještě jednou, jen na malou chvíli zatoužil zachytit myšlenky autora těch pár řádků, znovu se pokusil vyčíst z jeho slov, to, na co v těch okamžicích myslel a co se mu honilo hlavou, po čem toužil. Ty myšlenky vystupovaly jen pomalu a  jakoby z husté mlhy a mu se jen vzácně dařilo některou z nich nedokonale zachytit.

Nakonec to definitivně vzdal a možná, možná to i pochopil...

Byl to on sám, koho viděl skrytého mezi řádky, byly to jeho myšlenky, jeho vlastní sny. Teď už si byl jistý že jim rozumí a že mu nemohou uniknout. Vstoupila do něho vyrovnanost a písmenka v jeho příběhu se sama začala skládat do slov a vět a čím dál tím větší rychlostí zaplňovala čistou, bělobou svítící stránku....

Přečetla si těch pár vět mezi několika fotografiemi které zahlédla na síti a bylo to, jako by se v tu chvíli, čas i prostor scvrkly do nekonečně malého okamžiku, bylo to, jako by se dotkla sama svých myšlenek, jako by četla sama v sobě.....