Včerejší ráno ukryté v mlze ho přivinulo svým
tichým objetím.Tyhle chvíle měl rád. Mlha jako by ho chránila před světem,
jehož běhu rozuměl čím dál tím míň. V mlze se cítil dobře, bylo to, jako by
s ní splynul a stal se neviditelným. Byly to vzácné chvíle a on si je
pokaždé , tak jako včera, vychutnával plnými doušky. Jeho přítel - lovec
křehkých okamžiků byl v tu chvíli s ním aby tu krásu uchoval pro dny příští.
A možná, možná někteří z vás v tom obraze vyčtou i ty pocity, jež v tu
chvíli měl. A možná, stejně jako on, čas od času zatoužíte rozplynout se v
mlze aby vás přijala do svého mlčenlivého, teplého náručí a šeptala vám ty
dlouhé, krásné příběhy z jiných, lepších časů.....
Den popošel na své pouti od východu k západu,
mlhu vystřídalo slunce a napůl jasná, krásně modrá obloha, ale tu
chvíli, ten krátký okamžik souznění s tím letmým nahlédnutím do jiných,
blízkých světů už mu ten den nevzal. Zůstal skrytý někde hluboko uvnitř,
přinášejíc naději, že jednou.....
.....že jednou bude líp.....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.