Tyhle naše kočky jsou stejně super dvojka. Kocour Nero - (stejně jako já) od přírody lenoch a poeta a Sůvička - hyperaktivní mladinká kočička (napůl ještě kotě), která ani chvilinku v klidu neposedí. Sůvička je vůbec pěkná mrška - téměř pokaždé, když jde kocour okolo, zaútočí - přiskočí zezadu, plácne ho tlapkou a dá zpátečku očekávajíc, co že z toho bude. Nero se většinou jen otočí, zasyčí a jde si po svých. Někdy ale, když má tu správnou náladu, nastane honička a to je teprv to správný divadlo. Obě chlupatý nádhery jsou pak jak dvě neřízený střely - kočička využívá rychlost a hbitost a Nero zase dlouholetý zkušenosti a fígle, z lovu a bitev. Tak třeba onehdá. Honili se zrovínka okolo zvýšenýho bylinkovýho záhonu, sbitýho z fošen, co ho má malá Maggie na zahradě, když se Nero z ničeho nic otočil, s tím, že Sůvičce nadběhne z druhý strany. V tu chvíli ale hrubě podcenil její rychlost a fakt, že Sůvička je už za prvním rohem, ho tudíž dost nemile překvapil - srážka v plné rychlosti byla neodvratná a obě chlupatý koule tak skončily v oblaku prachu...
(jauvajs;)
A kdo že nakonec zvítězí ? Vítězi jsou přece oba dva, když znavení, svorně a bok po boku, skončí u misek s mlíkem a kousky masa ;)
Kocoura Sůvička
mrštná jak lasička
za svitu sluníčka
rozzlobila
Nero i maličká
sešli se u mlíčka
když už je honička
unavila
Snad se mi básnička
i když jen kratičká
a křehká celičká
podařila :)
Slunce žblunce múza spí
kdo ji chytí toho sní d;0)
Slunce žblunce múza spí
kdo ji chytí toho sní d;0)
