Země voní jarem a my putujeme zemí pánů z Růže, podél řeky Malše směrem na jih. Pět hradů a tvrzí stávalo na vysokých ostrozích nad řekou, v dobách, kdy tudy vedla zemská cesta do zemí Rakouských. Je ale jaro a tak stovky let staré zdi mne neudivují tak, jako ty malé drobné kvítky jež z pupenů raší všude okolo. S Bombelkou postupně navštěvujeme hrad Louzek, Pořešín a Sokolčí. Zbytky hradu Louzek nás uvítají nezvyklým tichem, vzdáleným všem turistickým destinacím a fragmenty mohutného paláce a věže. Je tu Ticho a klid vhodné k rozjímaní a jen zpěv ptáků a šumění řeky, hluboko dole pod skalním ostrohem, nám připomíná kde jsme. Další z hradů, tedy Pořešín, je mnohem živější. Zde se nezastavil čas a stále se něco děje, v létě koncerty, nejrůznější akce, dokonce malé muzeum středověku tu vzniklo. Posezení u kávy a teplé párky s hořčicí pak dokreslují tu celkovou pohodu jež z tohoto místa vyzařuje. Poslední z trojice hradů naší cesty je torzo hradu Sokolčí. Tady se ocitáme v divočině zcela prosté jakéhokoliv života. Vysoko nad řekou Černou ze tří stran chráněné příkrými skalními srázy, nacházejí se fragmenty kamenných zdí již dávno zarostlých stromy. Poslední ze zastavení naší cesty vede, jak jinak, než do Krumlova, sídelního města pánů z Rožmberka. O hradech na Malši najdete i velmi zdařilý web s informacemi a průvodcem zde. A teď už se jen nadechněte a projděte si spolu s námi, pár obrázků z té velké jarní cesty ...
