sobota 12. února 2022

Úžasní ptáci ... (Amazing birds)

Vzpomenete si na jeden z mých nedávných příběhů , který jsem nazval poněkud podivně "Zatracení ptáci" ? Pokud ano, jistě si taky vzpomenete, jak jsme po dlouhých letech rozhodování a nejrůznějších peripetiích koupili ptákům krmítko a jak ho ti zatracení ptáci následně ignorovali. V posledních týdnech se konečně  (tak jak mi radili někteří mí dobří přátelé) naučili k němu létat. Je pravda, že jsme následné focení museli nejdříve vychytat. Zrní nasypané v krmítku, bylo sice fajn, ale sýkorky si jen zobly a zase odletěli. Abychom je v krmítku udrželi trochu déle, napadlo malou Maggii že jim ke krmítku připevní koule, což zafungovalo skvěle. Druhou věcí ovšem bylo, být ve správnou chvíli na správném místě, což se nakonec také povedlo. První fotografii ale stejně pořídila (po zásluze) svým mobilem malá Maggie. Dnes se ovšem zadařilo i mně. Pravda je sice taková, že prosklené dveře na terasu ušmudlané od Bombelky netvoří zrovna ideální podmínky pro focení, ale s tím už si dříve či později (to spíš) jistě poradíme.

Důležité je vědět, že když vám trpělivost nepřinese růže, přinese vám dozajista aspoň ptáky a to se taky počítá, no ni ?







...




neděle 9. ledna 2022

Tvrz - život po životě ... (Fortress - life after life)

 "Tchořovice", bizardnější název středověké tvrzi a přilehlé vesnici snad ani přiřknout nešel. Pravdou ovšem zůstává, že puch či vůně (dle libosti) toho jinak roztomilého zvířátka cítit nikde nebyl (a), dokonce ani přes to, že už hezkých pár desítek let bývalá tvrz pustne. Objevil jsem vlastně objevené, protože když jsem "tetě Bombelaté" o tvrzi řekl, s úsměvem prohlásila, že už tam byla, ale že i přes to, se tam se mnou (tedy svým rodičem) ráda vypraví znova. Jenže sladit rozvrh téměř třicetiletého děcka s jeho jednou tak starým tatíkem, už zas tak jednoduché není a tak, proti všem zažitým křesťanským tradicím, vyšlo jediné volné datum na 26.12. No budiž, vyjeli jsme tedy o druhém svátku vánočním.

"I když první zmínka o Tchořovicích v písemných pramenech pochází z roku 1321, zdejší panské sídlo je doloženo až v 80. letech 14. století, kdy se zde připomínají Jan a Jodok z Tchořovic. Někdy kolem roku 1408 koupil statek Vilém z Vartemberka a ze Zvířetic s tím, že je nechal ve správě jakéhosi Marše jako purkrabího. Roku 1473 se zde připomíná Jan starší z Běšin, na konci století se pak Tchořovice staly na více než 150 let majetkem Muchků z Bukova, za nichž byla původní gotická tvrz někdy kolem poloviny 16. století renesančně přestavěna a změněna na dvoupatrovou čtyřkřídlou budovu zdobenou bohatými sgrafity. Roku 1653 bylo zadlužené tchořovické zboží z rozhodnutí zemského soudu prodáno majiteli nedalekých Lnářů Adamu Matyášovi Trautmannsdorfovi, a proto zdejší sídlo pozbylo své funkce, bylo zanedlouho přestavěno na sýpku a až do 20. století využíváno jen utilitárně, což se bohužel podepsalo na  jeho současném stavu." (Toliko tedy o historii tvrze server Hrady.cz)

Do areálu vstupujeme poněkud netradičně otvorem po oknu a procházejíc rozsáhlým hospodářským dvorem, směřujeme přímo k bočnímu vchodu do rozlehlé, čtyřkřídlé budovy tvrze, s nádvořím uprostřed. Areál má čtrnáct vlastníků a podle toho také vypadá jeho stav. Dlouhé místnosti třípatrové sýpky jsou převážně prázdné a jen několik detailů a historických strojů připomíná jejich dávnou funkci. Kupodivu většina dřevěných trámů a fošen podlah je velmi dobře zachovalá, což bezesporu souvisí s jejich funkcí (obilí velmi dobře absorbuje veškerou vlhkost). Všemu pak vévodí  vysoké hambalkové krovy, ve dvou užších křídlech svázané středovou vaznicí pod středy hambalků a ve dvou širších pak stolicí stojatou. Všechny však svým charakterem odpovídají gotickým krovům z přelomu 17. a 18. století, kdy k přestavbě panského sídla na sýpku pravděpodobně došlo. 

Vyschlým vodním příkopem, napojeném na blízké rybníky, pak přecházíme k hlavnímu vchodu do tvrze (zde jsou na omítce valené klenby pozůstatky původní malby a na raně barokním štítu nad vchodem pak erby Muchků z Bukova).

Prohlídkou domů, stájí a stodoly rozsáhlého hospodářského dvora, které jsou oproti tvrzi již v podstatně horším stavu, s místy spadlými vazbami krovů, pak svůj průzkum  zakončujeme. 

Domy (stejně jako lidé) mají různé osudy. V tomto případě se však obávám, že vzhledem k charakteru budov, záchrana bývalé tvrze a pozdější sýpky, tak jednoduchá nebude. Kdo ví čeká-li ji další život po životě, či už definitivní zánik. Přál bych ji to první ...






























































































...












sobota 8. ledna 2022

Vánoce ve městě Kroměříži ... (Christmas in city Kroměříž)

 Takhle smutnou Kroměříž jsem vlastně ještě nezažil. Dokonce i ta vánoční výzdoba působila, vedle na klíč uzavřených stánků, poněkud unyle. Lidí pomálu a spoustu obchodů zavřených až do nového roku. Asi se jim to k vůli covidovým opatřením prostě nevyplatí a majitelé dali přednost něčemu úplně jinému. Restaurace poloprázdné či zcela bez lidí a i v nich, alespoň tedy v těch, co jsme viděli a v případě té "čínské" ji zase rychle opustili (kdo by se bavil s vyloženě nepříjemnou obsluhou, že), vládla atmosféra poněkud ponurá až nepřátelská. Jakoby se ze světa lidí zcela vytratilo lidství. "Skutečnou tvář člověka spatříš, až když se dostane do potíží" napadá mne v té souvislosti přísloví a hned přemýšlím co je na něm pravdy. Možná že je to špatné přirovnání, nevím jak bych se tvářil, kdyby se mé příjmy scvrkly na polovinu a více než práci jsem musel řešit vlastní existenci. Na druhou stranu je možná lepší, než být vůči zákazníkům nevšímavý (či v případě té "čínské" vyloženě nepřátelský), sedět doma u televize a sledovat dokonalý virtuální svět, jinak nudných seriálů. Tak bych alespoň špatnou náladu neroznášel dál mezi lidi. Zdá se, jako by ta všudepřítomná špatná nálada byla stejně nakažlivá, jako ta zatracená nemoc. Mnohem příjemnější bylo ale setkání s vlastní rodinou (krev je krev za každých okolností) a tak se to nakonec alespoň částečně vyvážilo. Život je holt takový jaký je a jak říká má učitelka "ještě se možná budeme divit". Abych ale nekončil zcela pesimisticky, ten fyzický svět budov, ulic a nádherné architektury se vůbec nezměnil a stále je z něj cítit vůně šťastného dětství ... 

Ať je tedy ten nový, alespoň o píď  lepší, než ten starý :)







































...