čtvrtek 14. června 2018

Po dešti...(after rain)

Napadlo tě někdy, proč se ty malé kapky deště na okvětních lístcích tolik podobají slzám na tvé tváři ? A tím ta neuvěřitelná podobnost zdaleka nekončí. Co pak takový smutek ? Přemýšlela jsi někdy nad tím, proč jsou mlhavě deštivé dny tak často provázeny melancholií ? Ne neznám odpovědi, kdež, jen si všímám souvislostí a možná stejně tak jako ty, v nich marně hledám odpovědi. A pak taky to slunce, vzpomínáš, když tě už od rána, ještě ospalou, hřeje svými teplými paprsky a v jehož světle, co tebou proniká, se celá jakoby rozpouštíš. Jak je vlastně možné, že tě umí tak snadno, z ničeho nic, rozesmát ??? 

Mně to moc nejde, asi v sobě nosím déšť... 





























...



pondělí 11. června 2018

Čechomor - na nejdelším skle (Čechomor - on the longest glass)

Říkala tudle má múza, že ze mne nakonec přece jen možná ještě bude kulturní člověk a mně, když se teda kouknu na ten svůj kulturní program za poslední tři tejdny, nezbejvá než s ní opatrně souhlasit ;)

Začalo to vlastně jako obvykle náhodou a to tak, že sem v pátek v autorádiu, cestou do práce, uslyšel zmínku o večerním vystoupení Čechomoru v Písku. Samozřejmě že Čechomor můžu a to dost, páč v sobě spojuje mý moravský kořeny spolu s rytmickou a zároveň i melodickou hudbou. Že se Čechomor líbí i malé Maggii jsem věděl a tak bylo téměř jasný, že na onen koncert na píseckým náměstí, který měl začínat v deset hodin večer, dozajista vyrazíme. To že k nám přidal i ten můj potomek byl vlastně bonus navíc, páč, jak sem si říkal, zatímco já budu fotit, budou se ty dvě vzájemně hlídat. Mý plány na skvělý focení, ale nakonec paradoxně narazily právě na skutečnost doprovodu dvou žen, což lze v překladu taky chápat jako předpoklad značnýho zpoždění (známe své dámy, že ;). A tak se stalo, že když jsme konečně dorazili na náměstí, koncert zrovna začínal a tudíž bylo všude narváno k prasknutí. Mít klaustrofobii, asi v tom samým okamžiku utečeme, ale naštěstí ničím takovým ani jeden z nás netrpí, takže se nám s vypětím všech sil podařilo tím neuvěřitelným davem probojovat na nějakejch sedmdesát metrů od poodia. Blíž už to ale opravdu nešlo a já se začal pomalu smiřoval s tím, že na tuhle vzdálenost z toho velkýho koncertního focení nebude dočista nic ! Mý RX-ko od Sony ale opět překvapilo (jasně, nebavíme se tu o profi, ale o čistě amatérským focení). Mít sebou zrcadlo co má na 200 milimetrech ohniska, světelnost F 2,8 asi bych se dost (nejen tou váhou) prohnul, ale takhle jsem jen vyklopil displej, jednou rukou zvedl ten přístroj nad hlavy toho davu, ukazováčkem ovládal zoom a prostě fotil...
O koncertu samotným asi nemá smysl příliš mluvit, páč kdo Čechomor slyšel naživo, jistě ví, o čem by šla řeč a tomu, kdo to štěstí neměl, bych ten zážitek stejně popsat nedoved. Takže když to shrnu, neváhejte, když bude možnost, za nějakou tou kulturou vyrazit, páč přestože you-tube sám používám často a rád, muzika naživo je o něčem, ale ouplně jiným :))











































...



sobota 9. června 2018

Bílá růže... (White Rose)

Chodí bosa v mokré trávě
hvězdy vedou její kroky
ten co ho má zrovna v hlavě
píše slova první sloky

Básně nikdy nenapsané
té co spát ji v noci nedá
někde za ní v mokrých stopách
malý anděl neposeda

Anděl strážný co jí hlídá
krátkou noc a klidné spaní
když je osud jedna bída
růži bílou v dlani chrání




...



pátek 8. června 2018

AC/DC Czech revival

Psal-li jsem minule o Metallice Czech Tribute Bandu, na rybářských dnech ve Vodňanech jenom v superlativech a charakterizoval-li jsem jejich vystoupení slovy: "Skvělá muzika ve skvělém prostředí", musím zároveň s tím dodat, že následný, téměř devadesátiminutový koncert kapely AC/DC Czech Revival mi doslova vyrazil dech. Tady totiž nešlo jen o skvělou muziku ! Celý ten koncert se podobal neuvěřitelnému divadelnímu představení se vším co k tomu patří a jež si, soudě dle youtubovejch videozáznamů, téměř v ničem nezadalo s originálem . Údery na zvon v úvodu koncertu vystřídala smršť rytmicky přesných, ostře rockových tónů, doprovázena neuvěřitelnou hrou světel, kouře, zpěvu a gest. Písničky AC/DC miluju, to je fakt, ale že mne ta atmosféra, kterou ve Vodňanech na poodiu vytvořili dvojníci té legendární kapely, vtáhne do té míry, že jsem se přistihl jak si i při focení podupuju, to jsem opravdu netušil. Trochu to celé připomínalo bouři, která když se přežene, nastane po ní dokonale všeříkající ticho...
Půlnoc rozdělila čas ve dví a já měl cestou domů poprvé v životě kocovinu...
Tři hodiny focení v blízkosti obřích reproduktorů, prostě zákonitě musely udělat svý :))
Takže poučení do budoucna - na koncert rockovej,  příště leda se sluchátky (klidně ve tvaru svítivejch čertovskejch rohů) na uších :))













































































...