Mluvím-li o štěstí, mám na mysli to skutečné štěstí, co není výsledkem vaší práce či vašeho snažení (aniž bych hodnotu štěstí vzešlého z vašeho přičinění jakkoliv snižoval). Štěstí o kterém mluvím, přichází nečekaně a na zlatém podnose, aniž bychom se o něho sebemíň zasloužili. Aby jste pořídili takovou fotografii, musíte alespoň nastavit foťák (v tomto případě mobil) na focení panoramatu, najít si dobrý úhel a pak stisknout spoušť. To ale byla práce. Štěstí bylo v tom, že se po vlahém jarním dešťíku slunce prodralo mezi mraky a ve správném okamžiku a na správném místě tu duhu vytvořilo. Takovou chvíli prostě nenaplánujete. Ta je vám tak jaksi dána a je jen na vás, jste-li připraveni ten dar přijmout či ne. A tak si říkám jak je dobré umět nejenom dávat, ale i přijímat. Mít velká očekávání, ale umět přijmout i malé, nečekané dary.
