Je to vlastně okamžitý nápad. Parťákově dcerce začínají jarní prázdniny a my si řekneme, "co si tak taky neudělat takové malé jarní volno". Zamluvit pokoj v penzionu, zavolat přátelům na Orave, kteří si operativně zařídí dovču, do auta zabalit to nejnutnější a v pondělí ráno vyrazit směr naše milované Slovensko. Mezipřistání v Humpolci, s horkou polévkou na naší oblíbené benzínce, před vjezdem na dálnici, další pak v Kroměříži u našich a pak už na jeden zátah až do Dolného Kubína. Večeře v penzionu Koliba je skvělá a zdržíme se až do zavíračky. Roubená chalupa s nádhernými řezbářskými detaily v interiéru mne uchvátila natolik, že jsem si řekl, že se sem vrátím s foťákem. Jsme ale po celodenní cestě unaveni a tak se loučíme a vracíme se na naši základnu v Zemianskej Kúrii. Je úterní ráno a my snídáme v penzionu (jídlo je chutné a je v ceně ubytování). Prohlížím si s vkusem zařízený interiér rodinné restaurace. O pár desítek minut později už pořádáme u našich přátel v Kubíně válečnou poradu. Prý nějaké biofarmy na Liptove. Sedáme do auta a vyrážíme, je pod mrakem a sotva mineme Liptovský Mikuláš začíná sněžit. Co by jste také od února čekali. Navigace v autě se trochu dohaduje s navigací v mobilu a tak to beru středem. Sjedu z hlavní cesty a začínám se pomalu prohrabávat zasněženou silnicí. "Tohle už asi zpátky nevyjedeme" říkám si když zjišťuju, že jsme sjeli špatně. Auto si naštěstí se svahem docela dobře poradí, malá dušička v nás ale stejně je. Vracíme se na hlavní a o pár stovek metrů dál nacházíme první farmu. Foťák zůstává v bezpečí brašny a nevytáhnu ho dokonce ani tehdy, když se na malou chvíli rozestoupí obloha a na horizontu zahlédneme vrcholky Vysokých Tater. Druhá farma, nákup Liptovských sýrů a cesta zpět. Najíždíme na zasněženou dálnici a závratnou osmdesátkou se vracíme zpět na Oravu. Druhá válečná porada probíhá za jízdy v autě. Volba padá na aquapark v Bešeňovej. Pohled na plné parkoviště nás ale donutí změnit plány a zamířit o pár kilometrů dál, do Lúček. Vodopád v Lúčkach si pamatuju ještě z léta a tentokráte vybaven stativem si půlhodinku s Wilim hrajeme, než jsme zcela spokojeni. Dámy si zatím povídají v autě, nad nějaké mrznutí u vodopádu s foťákem jsou povzneseny. Touha po koupání nás ani pak neopouští a tak pokračujeme do nedalekých stejnojmenných termálů. Je to nečekaný zážitek. Plavání ve venkovním bazénu za teploty vzduchu okolo nuly a ve vodě, co má 36°C je úžasná zábava, po setmění ještě umocněná tím, jak na nás z tmavé oblohy jedna po druhé začínají dopadat nádherně zespodu osvícené, sněhové vločky. Den se chýlí ke konci a my se šťastně vracíme do Dolného Kubína ...
