"Dědo koukej !!!"
Zahlásila toho rána Bombelka a já koukal jak spadlej z višně. V polovině února držela v ruce dvě sedmikrásky, co se na její dlani třpytily jako dvě malá sluníčka. Trochu mi jich přišlo líto, byly jedny z prvních které jsme objevili a taková vzácnost by měla dál růst. Pak jsem si ale řekl, že za chvíli jich bude plná louka a tyhle dvě by u té cesty stejně dlouho nevydržely. Nezlobil jsem se, malá prostě objevuje svět, ale i tak jsem ji vysvětlil, že trhat kytky jen tak z plezíru není úplně dobré. "Všimla sis jak velký rozdíl je mezi kytkou co jsi právě utrhla a mezi tou, co stále ještě kvete na louce ?" Ohromný !!! Malá se nejdřív zadívala na ta dvě nešťastná sluníčka v dlani a pak na to jedno, co stále ještě rostlo v trávě. "Už to vidím, dědo, ona se hýbá !" "Přesně tak, maličká, když dejcháš tak žiješ a můžeš lidem okolo sebe přinášet radost, když nedejcháš, je to začátek konce, prostě se někde rozplyneš a zbudou jen vzpomínky". Malá se na chvíli zamyslela a pak položila tu záludnou otázku :
"Dědo a co když dejcháš a nežiješ ?"
???
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.