Jak jsem se zaseknul v čase ...

Nevím teda jak vy, ale já jsem v pořádným průšvihu !!! Zastavil se mi totiž čas a to hnedle nadvakrát ! Ne nebojte se , nebudu po vás chtít studovat Eisteinovu teorii relativity, kdež, je to daleko prozaičtější. Ale abych to vzal pěkně popořádku. Je to už dva roky, či tak nějak, kdy jsem pohřbil své digitální hodinky. Pravdou je, že už bylo přes to poškrábaný sklo na ciferník vidět tak špatně, že jsem musel dávat ten svůj hodně blízko k tomu jejich, abych správný čas vůbec rozeznal. Tehdy jsem se tedy rozhodl, že si pořídím hodinky nové, staré dobré ručičkové, jen s datumovkou, abych nemusel číst ty malý číslice na digitálkách. Tak jsem si tedy pořídil jedny, které se mi moc líbily. Jenže se mi za nějaký čas ztratily. Objednal jsem si tedy jiné, už levnější a pár dnů po tom co přišly, jsem našel i ty první. Od té doby jsem žil ve dvojím čase. Původní myšlenka, že ty pěknější budu nosit do společnosti a ty horší zase do práce, vzala, jak jistě tušíte, brzy za své ... Prostě jsem nosil jen ty levnější. Ve svém věku už parádu fakt nehoním, páč s mou postavou by mi stejně zdrhla. Já, funící kilometr za domem a paráda někde na druhým konci republiky. Proč o tom všem ale píšu. Zastavil se mi dnes totiž na těch horších, které běžně nosím, čas, páč baterka prostě nejni nesmrtelná.. A co čert nechtěl,  stalo se tak deset dnů po vyhlášení karantény a tudíž představa že si zejtra dojdu do hodinářství pro jinou , vzala rychle za své. No nic, "mám přece ty druhé, sváteční", řek jsem si, a hrnul se pro ně. Jenže ty už hezkejch pár dnů, či hodin (ví Bůh) nešly taky  a tak se stalo, že se mi uprostřed koronavirovej krize, definitivně zastavil čas. Myslím, že nic horšího se mi už fakt stát nemohlo, kdo z nás by taky chtěl, aby se zasekl zrovna v takové nešťastné době ?

A tak tu sedím u stolu, koukám na hodinky, které se zastavily dvě minuty před dvanáctou (chápete tu ironii ?)  a přemejšlím, jak s pomocí toho  E = mc² zase probudit ten navždy usnutej čas ...

...