Se to někdy stane - ve školce se vůbec dějou věci - už jste někdy zkoušeli brzdit nosem ? Já teda jo, výsledek byl ovšem tristní - dlažba vyhrála, ale abych na všem nehledala jen to špatné, musím zároveň dodat, že se mi nakonec podařilo svůj dopředný pohyb tím nešťastným nosem úspěšně zastavit, tudíž jsem neporazila ten plot, co se ke mně tak nebezpečně blížil. Můj děda říká, že jsem plaširybka a nejspíš má pravdu. Běhat s rukama v kapsách nejni fakt ten ouplně nejvíc nejlepší nápad. Zároveň ale říká, že jsem šikulka zvídavá a to tak moc, že se občas stane, že někdy strčím ten svůj nešťastnej nos i tam, kam se nemá. Ten druhej případ je ovšem mnohem prozaičtější - žádný malování - prostě jsem jedla kozí vanilkovej jogurt, co mi na snídani připravila babička a jak jsem se pokoušela z misky vylízat i ten zbytek, povedlo se, co se povedlo. To víte, mám na to nos - ještěže byl po ruce děda s foťákem - páč nevyfotit to, nikdo by mi to beztak nevěřil. A tak chci říct, v tom čase předvánočním, že jsem ráda za ten svůj nos a taky za babičku a dědu a taky za všechny mý kamarády a koně a psy a kočičky, páč bez nich by byl život fakt dost smutnej.
Mějte se rádi !
Vaše Bombelka
