Jestli je na světě jedno místo, kam se opravdu rád a pravidelně vracím, je to tohle město. Možná to ani tolik nesouvisí s tím, že jsem se zde narodil a prožil dětství, ale spíše s tou jedinečnou atmosférou kterou toto město oplývá. A nemluvím teď jen o historickém centru, ale o městu jako celku. Nejenom památky, jichž je zde požehnaně, ale i nová sídliště, okolí, to vše hraje v mém pozitivním vnímání tohoto místa důležitou roli. Město se nazývá "Hanácké Athény" a má to svůj důvod. Je to město plné klasicistních památek, jen občas přerušené gotickou, barokní či rokokovou stavbou, je to město plné škol, úmění a kultury. Forma se zde s léty nemění, jen obsah. Ze základní školy, kam jsem chodil 9 let, je dnes justiční škola, arcibiskupský zámek dnes patří opět církvi jen městské parky, "Podzámecká" a "Květná" zahrada stále stejně každé jaro rozkvetou do krásy. Město se neustále mění a rozvíjí, ale v mé paměti je stále stejné. Jen se v mém vnímání, na rozdíl od reality, trochu zmenšilo. "Bagrák", jak jsme nazývali jezero vzniklé po těžbě písku (pamatuju ještě ty velké těžební stroje jež plavaly na hladině) byl vzdálen hodinu pěší chůze mezi poli a dnes je, stejně jako blízké sportovní letiště, neoddělitelnou součástí města. Na polích, jež ho oddělovaly od města dnes stojí supermarkety. Krytý bazén, zimní stadion, kam jsme chodili bruslit, "Barbořina", což je nedaleký kopec na druhé straně města, kam jsem chodili prožívat svá foglarovská dobrodružství. Kdysi se k ní chodilo křížovou cestou v polích, dnes se svým okrajem dotýká nových sídlišť, s rodinnými domy. Je to zvláštní, jak se město rozšiřuje a zároveň zmenšuje v mých očích. A pak jsou tu lidé, stále stejní a přitom úplně jiní. V mé chatrné paměti už dávno čas rozmazal jejich tváře a na ulicích je nepoznávám, jen ty dávné příběhy se s neúprosnou pravidelností vrací. A potom je tu také náš dům, nedaleko od centra a taky máma jíž zbělely vlasy a už tolik nechodí ven, ale je stále stejně činorodá, s kytarou v ruce, písní na rtech, přemýšlivá a také stále stejně starostlivá ... Možná jsou na světě města krásnější a honosnější. Kroměříž se těžko může srovnávat s Antwerpami, Paříží či Amsterdamem. Ale svou atmosférou útulnosti a domácí pohody, je to město jiné než všechna ostatní, je milé a blízké mému srdci - je to domov ...
...
