Když mi můj děda řekl, že tady v tom ouplně nejvíc opuštěným místě, uprostřed divokých lesů a na březích malého potoka, jež se bůhvíproč jmenuje "Pěkný", žili kdysi lidé, nevěřila jsem mu. A přesto tomu tak bylo. Jak jsme od Otavy postupovali podél potoka výš, začaly se z divokejch keřů a zákoutí vynořovat zbytky kamenných stavení, sklepů a zbytků nádobí, které tu zanechali lidé před více než sedmdesáti lety. Že jsem v té době nebyla na světě já, je vcelku pochopitelné, ale že tehdy na světě nebyl ani můj milej děda, to mi tedy hlava nebere. To muselo bejt už hóóódně dávno! Děda mi pak vyprávěl o době, kdy ti lidé, co tady bydleli v těch kamennejch domech a vařili v těch rezatejch hrncích byli smutní, protože museli opustit svou zem kde se narodili a kterou později díky té válce co jí z nějakýho divnýho důvodu říkají "druhá", zase ztratili. Abych pravdu řekla, dědův výklad jsem poslouchala jen na půl ucha a ta druhá polovina mého já se plně věnovala zbytkům sněhu a sněhovým koulím, co se z těch zbytků sněhu tak krásně dělaly. Navíc jsem dědu, jak už je mým zvykem, neustále musela upozorňovat, že mně bolej nožičky, páč po té dlouhé době, co jsem nebyla na Šumavě jsem asi malinko zlenivěla. Děda to komentoval tím svým obvyklým, "měla jsi víc snídat ", ale moc dobře věděl, že mě nožičky ve skutečnosti nebolej, páč když mne zaujal jeden z těch barevnejch kamínků, rozběhla jsem se k němu (kopec nekopec) jak srna. Nakonec byl děda unavenej mnohem víc nežli já, páč dědové to tak prostě maj nezávisle na tom, jak moc nebo málo snídali. Čím výš jsme byli, tím víc bylo toho sněhu, až už ho bylo tolik, že se mně sypal přes vysoký okraje mejch malejch bot, což pěkně studilo a tudíž nezbejvalo, než aby mě vzal děda na koníčka a poponesl mne i přesto, že už potom nefrkal jako kůň, ale funěl spíš jako lokomotiva. A to je vlastně všechno, páč den se rychle blížil ku svýmu konci a v okamžiku, když jsme přecházeli přes most přes Otavu, začínalo se už stmívat.
Mějte krásné jarní dny a zase brzy ahóóój, vaše uondaná Bombelka.
...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.