Vzpomenete si na jeden z mých nedávných příběhů , který jsem nazval poněkud podivně "Zatracení ptáci" ? Pokud ano, jistě si taky vzpomenete, jak jsme po dlouhých letech rozhodování a nejrůznějších peripetiích koupili ptákům krmítko a jak ho ti zatracení ptáci následně ignorovali. V posledních týdnech se konečně (tak jak mi radili někteří mí dobří přátelé) naučili k němu létat. Je pravda, že jsme následné focení museli nejdříve vychytat. Zrní nasypané v krmítku, bylo sice fajn, ale sýkorky si jen zobly a zase odletěli. Abychom je v krmítku udrželi trochu déle, napadlo malou Maggii že jim ke krmítku připevní koule, což zafungovalo skvěle. Druhou věcí ovšem bylo, být ve správnou chvíli na správném místě, což se nakonec také povedlo. První fotografii ale stejně pořídila (po zásluze) svým mobilem malá Maggie. Dnes se ovšem zadařilo i mně. Pravda je sice taková, že prosklené dveře na terasu ušmudlané od Bombelky netvoří zrovna ideální podmínky pro focení, ale s tím už si dříve či později (to spíš) jistě poradíme.
Důležité je vědět, že když vám trpělivost nepřinese růže, přinese vám dozajista aspoň ptáky a to se taky počítá, no ni ?
...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.