Toulky minulostí...

                             Myšce  3.3.1984

Procházíš známým údolím a do očí ti zase padají obrazy, jako by vysněné štětcem pohádkového malíře. Skalnaté svahy, zelená obloha smrčků, šeptající potok pramenící ve známé studánce….Přicházíš k rozcestí a právě na rohu dvou cest stojí mohyla s křížkem. Přestáváš vnímat družný hovor kamarádů a přistupuješ k ní. Poklekáš - zavíráš oči. Smích za tebou umlká.  Nechápou…..

A ve tvé duši která je i tvým nejbližším tak vzdálená, se promítá ten příběh jednoho večera a jedné noci…..

Setmělo se a vy jste pomalu dokončovali práce na kempu. Už toho nebylo moc - ale právě ty maličkosti daly nejvíc zabrat. Elvíra jako obvykle samý žert - dokonce i ty už jsi začínal bláznit - perfektní den který scházelo jen zakončit stejně perfektním večerem. Větvičky uschlého smrčku jako by ani nechtěly, opouštěly pod údery sekery kmen a ve výklenku se vršila hromádka dříví na oheň. Konečně - poslední rána a poslední polínko a pak- teplo vaší jeskyně.

                                          Co teď ?

„Haha - jdeme navštívit sousedy“. Pravda, na "přáteláku" jsou kamarádi a bylo by neslušné nenavštívit je. Rychle se oblékáte no a pak terasa a známá cesta nahoru na „hvězdárnu“. Zhasínáš baterku a hlava se ti zvedá nahoru, tam kde na ztmavlé obloze svítí bílé hvězdy. To jsi celý ty – hloupej slon který musí vždy na tomhle místě kouknout vzhůru. Rozsvěcuješ baterku a opíraje se levou rukou o skálu scházíš po „skluzu“ dolů na stezku. Elvíra pořád za tebou. Náhle odbočuješ ze stezky a jako by si chtěl skočit dolů do Údolí přátelství, blížíš se k průrvě.

Nezaváháš a držíce se kořenů které tu matka příroda důmyslně umístila, spouštíš se dolů. Ještě jeden skok a pak už jen setrvačností dobíháš až k ohni. A hned za tebou jako vichřice Elvíra. A právě v té chvíli, kdy stačilo jen trošku aby si vyprsknul smíchy pocítíš ten divný chlad....

Chlad ze skal, z oblohy a co nejhoršího taky s kamarádů i z doutnajícího ohně kolem něhož sedí. Přecházíš očima po těch deseti kamarádech a chlad a hrůza jejich pohledů se přenáší i na tebe. “ Co se stalo? “ bije ti v hlavě otázka ale ty se neodvažuješ porušit to závratné ticho. Koukáš se vzhůru - hvězdy svítí - vše je tedy na svém místě ale co je to tady ? Tyhle otázky tě drásají čím dál tím víc až Elvíra za tebou vyslovuje otázku. A ty, ještě než jeden z kamarádů odpovídá uslyšíš tichý pláč Rosničky - choulící se do objetí jednoho z kamarádů.

                                       „Myška už není!!!“

Myška !!  Hlavou ti prolétá nedávná vzpomínka na Toulovcovy Maštale. Shandy psovod z Přátel Jižní Hvězdy a s ním - ano - Rosnička nesoucí v hnědé tašce Myšku. Malý pejsek  - srnčík kouká velkýma zvídavýma očima na velkého vlčáka který poslušně kráčí vedle Shandyho. Pak pár minut cesty autobusem - pár slov prohozených mezi sebou.Tohle je tedy Rosnička o které jsi toho už tolik slyšel a tohle je její malá Myška. Loučíte se na nádraží a ty smutně koukáš za tou  divnou čtveřicí. Koukáš smutně a přesto netušíš co se stane o pár měsíců později…..

Stojíš jako strnulý a tvář ti ozařuje plamen. Elvíra už usedla a ty pořád stojíš mimo kruh kamarádů a jsi jako v jiném světě. Vzpomínáš a v hlavě se ti znovu a znovu objevuje Myška skotačící s velkým vlčákem, Myška chytře koukající s velké tašky, Myška tulící se k Rosničce. A teď!  Ne to není pravda !!

Uděláš pár  kroků dozadu a opíráš se o skálu. “studí, ach jak studí!“ Zvracíš hlavu dozadu a pohled upřeš na hvězdy. “Ach vy - svítíte celou noc a lidské bolesti jako by ani neměly sílu dotknout se vás. Jste chladné a zlé, jako by ve vás nebylo kousek soucitu, PROČ   ?!!!“

A náhle přichází tři kamarádi a v náručí….. 

Stačí ti jediný pohled aby přeteklo vše, co se v tobě v té malé chvíli nahromadilo. Všechna ta bolest a chlad. Skláníš se k Elvíře, podáváš jí baterku a bez jediného slůvka mizíš ve tmě.

Nikdo už se nedozví jak dlouho jsi seděl na „Hvězdárně“ a jak ses tam dostal po skalách, po kterých jsi potmě šplhal jen po paměti. Nikdo nepochopí co jsi tenkrát říkal všem těm svítícím světýlkům.

Elvíra tě našla stuleného ve spacáku ve tvé jeskyni a ani ona neví, že jsi měl ráno nezvykle vlhké oči….