Chtěl bych umět namalovat čas - tak jako malíř maluje obraz. Nejdříve načrtne hrubé obrysy a pak vezme paletu a začne míchat barvy. (Já bych například namíchal modrou na oblohu, žlutou na slunce a zelenou na svět flory). Poté začne vyplňovat velké plochy a nakonec do nich začne přidávat detaily . Když se pak nějaké místo nevyvede dle jeho představ, prostě vezme štětec a přemaluje ho a tak to udělá klidně třikrát než je ten detail dokonalý. Představte si třeba obličej vašeho nejlepšího přítele : "Ne teď se příliš mračí a teď se zase směje tak nápadně až tomu nevěřím, ano teď se to povedlo, z jeho tváře teď vyzařuje pochopení, věrnost a souznění." A tak bych postupně maloval lidi a příběhy a sny, až by se celý můj svět stal takovým jedním velkým obrazem. A pak bych začal malovat i minulost - krásný zámek uprostřed nádherné krajiny a k němu přiléhající park plný květin...Nakonec bych tam namaloval i tebe a byl by to vrchol mé tvorby. Byla bys nádherná a z modrých očí by ti vyzařovalo něco, co bych viděl jen já . A taky bys měla dvě malé vrásky po stranách - to od zamyšlení, a úsměv - žádné násilné cenění zubů, jak to vídávám v časopisech - prostě jen tak přirozený, mírný úsměv který pohladí. A taky bys mluvila - ne tak užvaněně jako mluví narcisové, kteří poslouchají jen sami sebe, ani ne tak jako učitelé, když poučují své žáky, ty bys mluvila jako potok, když na jaře ševelí odtávajícím sněhem - měkce, tiše a smysluplně...
Když by byl ten obraz hotový, nesevřel bych ho rámem - nechal bych mu svobodu růstu a tvoření a on by tak postupně přetékal a rostl a zaplňoval svět svět okolo sebe - zaplňoval ho láskou, soucitem a pochopením...
Nejsem malířem času - bohužel a neumím malovat sny. Tak jen tak chodím po tomto světě proti proudu času a sním si - sám pro sebe - tak aby mé sny nikdo neviděl. A v těch snech jsem najednou malířem a zase napínám plátno a držíc v rukou paletu, míchám světle modrou...
Bon appétit ! ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.