Kolik let uběhlo od okamžiku, kdy přestalo se točit kolo mlýna a pily, kolik duší - pamětníků - již navždy vyhaslo, kolik písní zaznělo do okamžiku velkého ztišení a kolik jich ještě mohlo zaznít po něm. Bylo to dobře či ne ? Spoustu otázek vyvolává toto místo a odpovědi žádné. Snad jen zbloudivší poutník uslyší tichou ozvěnu dávných hlasů a citlivá duše vycítí ty stopy života jež tu po desetiletí chřadnou - zánik života v přímém přenosu. Odloučen od všech značených cest, skryt před zraky turistů jež touží po atraktivních lokalitách, navždy ztracen ve vysoké trávě, sevřen mezi kopci Pašteckým a Radkovským a přece jsoucí, mlčky truchlící po vyhaslém životě a přece navždy nesoucí jeho stopy. Jak je to dlouho, co divoké vody jarní Otavy vzaly lávku u Myších domků, aby ji už nikdy nikdo neobnovil. Tou dobou již jistě stál Paštecký most a cesta nahoru k Paštím plná dračích zubů. Svět se měnil, volské a koňské potahy potřebovaly lepší cestu než tu, kterou nabízelo toto údolí. Zůstaly jen kamenné zdi, travou zarostlé sklepy a věci jež kdysi dávno sloužily lidem. Bude trvat ještě mnoho desítek let, než mlýnské kolo spolyká rez a litinové části soustrojí tu budou, jako výstraha dalším generacím, ležet ještě mnohem déle. Kamenné zdi pak vydrží další staletí - možná dokonce stejný čas, který uběhl od zrodu osady k jejímu zániku. A i když tohle všechno jednou zmizí v propadlišti dějin a i poslední známky života pohltí neúprosný čas, bude tu stále ještě majestátní Křemelná, aby z výšky svých jedenácti set metrů, navždy střežila ztracený svět Wunderbachu...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.