Někde mezi nedělní nocí a pondělním ránem, zdají se mi sny. Jsou tak křehké, že většinu z nich do rána zapomenu. Prostě se jen tak rozplynou. Někdy, když je měsíc v úplňku a na své hvězdné cestě aspoň na malý okamžik zahlédne vycházející slunce, pak se čas od času stane, že se mi některý z těch snů přelije do reality. Ne, neboj se, mé sny jsou vlídné, nejsou to ty, kdy někdo, koho miluješ stojí nad srázem, ty vidíš jak pod ním povoluje kámen a nemůžeš zhola nic dělat. Ani to nejsou ty sny plné napětí, nebezpečí a beznaděje. Mé sny jsou vždy vlídné a laskavé. Jsou to sny ze světa, kde pravda je pravdou, lež je lží, láska je láskou a přátelství je skutečným přátelstvím, ne tím, ve kterém tě přátelé opustí jen protože proto. V těch snech jsou také děti, ne ti rozmazlení frackové co křičí na mámu v krámě "to chci, to chci", ale takové ty děti s čertíkem v očích, co mají věčně odřená kolena a pusu plnou otázek. Mé sny jsou laskavé, tak jako ten co se mi dnes, těsně nad ránem přelil do reality. Bylo to tak, spal jsem jako vždy v zimě tvrdým spánkem a hrál si s vnučkou, ona seděla na houpačce, svítilo teplé jarní slunce a já ji houpal. A v tom, jako by někdo v tom filmu udělal střih, do mne někdo strčil. Zavrčel jsem, otočil se na druhý bok, ale to jemné šťouchání stejně neustávalo. Už už jsem chtěl zavrčet podruhé, tentokráte hrozivě, stejně jako bílá lední medvědice co jí zrovna vzbudili za zimního spánku (spí vůbec lední medvědice zimním spánkem ?). Pak ale to všeobjímající ticho ledové pláně přerušil něčí slabý hlásek. "Dědo vstávej, už je ráno" !!!
Co vám popřát do dalších dnů ? Snad aby se vám ty laskavé a vlídné sny častěji přelévaly do reálného života, také to, aby jste mohli prožít ten okamžik, kdy se měsíc na své nekonečné hvězdné pouti na kratičký okamžik potká se sluncem a taky to, aby jste i vy sami byli aspoň trochu takoví, jako ti lidé, co se vám v těch laskavých snech budou zdát ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.