neděle 4. října 2020

Šumava - má láska ...

Miluju Šumavu a to nejlépe na výletech pěšmo. Problémem je, že aby jste se dostali na některá vzdálená místa, musíte mnohdy ujít 8 - 10 kilometrů, což už tak zábavné není. Jedním z míst, ke kterým vede delší cesta jsou také "Bučina" a "Knížecí Pláně" a tak není divu, že jsme s dcerou zvolili, na Šumavě premiérovou, cestu kolmo. Tedy abych vše uvedl na pravou míru, našim kolům, vyrobeným někdy koncem minulého tisíciletí by spíše slušel, ač již oplývají vcelku slušnými mechanikami, název bicykl, páč o odpružení, plastovém rámu, či dokonce elektromotoru si mohou nechat jenom zdát. Na druhou stranu ale dlužno dodat, že i po desetiletích služby stále jezdí spolehlivě a bez (pominu-li nedůležité, odpadlé sedlo, blatník či světlo) nemilých překvapení ...

Na funění do občasného kopce zahlásím důrazné "ne-e" a mám tím pádem při pěší chůzi mnohem více času, na focení pokladů skrytých u cesty ...

Tohle prostě ze sedla kola neuvidíte ;)

Hotel "Alpská Vyhlídka" na Bučině, krásně zapadá do krajiny a název rozhodně nelže a

slibovaná vyhlídka je zde opravdu skvostná ...

Z dob, kdy byl západ a východ rozdělen "železnou oponou" tu zůstala ukázka, tehdy téměř tři sta kilometrů dlouhého, hraničního plotu. Paradoxním faktem zůstává, že by dnes někteří "lidumilové"

chtěli ploty opět stavět. Ještě samopaly a ... no comment ...

Cestu z Bučiny na Knížecí pláně s dvanáctistupňovým sklonem, zvládáme, místo na ukazatelích slibované tři čtvrtě hodiny, za deset minut. Výhoda gravitace - čím těžší kolo, tím víc to fičí ...

Z původně šedesáti stavení horské osady, skýtající domovy až 725 obyvatelům, převážně německé národnosti, zbylo po druhé válce, nuceném vysídlení a následném záboru armádou, jen jedno jediné. Bývalá hájovna ... Holt, zlo plodí zase jen zlo a můžete si ho obhajovat jak chcete ...