Do poslední minuty jsem čekal, že se to vrátí, ale proud vody v řece neotočíš. Nikdy nenajdeš to, co jednou uplavalo a rozpustilo se v moři. Pouze ta pošetilá naděje se neúnavně motá okolo a otevírá staré rány. Jako by nevěděla, že voda neteče proti proudu, dokonce ani proti proudu času ne. A pak jsou tady ti andělé. Nemění realitu, pouze když stojíš na okraji srázu, opatrně mávnou křídly a vezmou tě do náruče. A možná je to všechno jinak a neexistují žádní andělé. Je to stále jen ta neutuchající naděje, která se nevzdává svého boje s realitou a vytváří ty krásné virtuální postavy. Jsou tak jemné a citlivé, že si jich sotva povšimneš.
Nevěřím na zázraky a nevěřím ani na návraty, ale vždy když stojím na okraji srázu, vím jistě, že andělé existují ...
...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.