Urbex-tedy "Urban Exploration" má vlastně jen dvě nepsaná pravidla. První z nich zní : "Neodnášej si nic než své fotografie" Druhé zní: Nezanechej za sebou nic jiného, než své stopy". Myslím, že je to tak správně. Nejde o to něco nalézt či se něčeho zmocnit, jde o zachycení ztracených okamžiků a to všemi smysly. Jde o poznání minulosti, současnosti a v neposlední řadě i o poznání sama sebe. Obrazy, vůně, dotyky, to vše na vás působí dojmem, jako by se před vámi dávná i zcela nedávná historie, v tisíci podobách svých tvářích, znovu ožívala. V mém případě je tohle všechno umocněno ještě mými koníčky, tedy historií, architekturou, poznáváním osudů obecně a v neposlední řadě také mým řemeslem tesaře a truhláře - památkáře. Když k tomu pak přidáte nádech dobrodružství a trochu adrenalinu, získáte dokonalý mix vskutku nevšedních zážitků. Renesanční zámek Bzí postavený na místě středověké tvrze, ležící uprostřed jihočeské kotliny mne lákal už od okamžiku, když jsem si o něm přečetl náhodně objevený článek na internetu. Jeho dramatická minulost, jako by se plynule přelévala do neméně dramatické současnosti a k tomu všemu, ač jsme to nečekali, uvítal nás otevřenými dveřmi ... Přijměte tedy mé pozvání a pojďte se společně se mnou ponořit do časů dávno i nedávno minulých ...
P.S. Zámek má v současnosti konečně nového majitele a tak mu přejme, aby se jeho dlouhá minulost a neslavná současnost přelili do mnohem, mnohem lepší budoucnosti ...
...
Moc hezké, tato opuštěná místa a ruiny....trochu smutku, ale takového poklidného.
OdpovědětVymazat(Kytaristu neznám, zní skvěle, pro mne vypadá jako archetyp Ježíše :) )
Zdravím, Blanka!
Zdravím i já Blanko a děkuju za nahlédnutí (po dlouhé době ;). Toho Ježíše taky neznám, ale zní skvěle - v tom se shodneme. Poklidný smutek je nakonec vcelku dobrá forma smutku. Přeju krásné podzimem vonící dny !
OdpovědětVymazatTeda... jak mohl někdo nechat takhle zchátrat jakoukoli budovu, to nechápu. Krásně napsané, nádherně nafocené, dojem to ve mně zanechává ohromný, smutný... znám dost takových smutných osudů staveb a přeji Bzí znovuvzkříšení. Díky za to, že jsem mohla takto zprostředkovaně poznat smutný osud zámku.
OdpovědětVymazatAhoj Lado, v našich končinách je to příběh žel dosti častý. Setkáváme se s tím v památkařině velmi často. Někdo si něco pořídí a nebo zdědí a pak prostě zjistí, že na to, aby dal domu nový život nemá prostředky a skončí to takhle. Zámek Bzí vlastnila, podle toho co jsem dohledal na netu, nějaká firma s ruskými majiteli která započala rekonstrukci, ale později se dostala do dluhů a zámek skončil v exekuci. Od té doby dál chátrá. Naštěstí se nedávno vydražil a tak se snad rekonstrukce úspěšně podaří dokončit. Natáčely se v něm mimo jiné dva starší české filmy. Nafocený už mám další blog, tentokráte z Lenorské sklárny která chátrá už třetí desítku let. Užívej si adventní čas v klidu a ve zdraví !
Vymazat