Zase sám...
Ostatní trpaslíci někam zmizeli, princezna je kdovíkde a hlava plná myšlenek, nevyřčených a nezodpovězených otázek...Vykouknu z okénka své chaloupky u lesa a napadne mně někam jen tak vyrazit. "Jasně " odpovídám si sám sobě, oběhnu své přátele, pokecám s motýly a když budu mít štěstí vyzpovídám souseda Roháčka. Sandálky obuty, batůžek naplněn a vyrážím..."Kloboučky, jaké nádherné máte dnes kloboučky", obdivuji tři sestry na kraji lesa - jsou to parádnice ale pořád se potvůrky ve větru vrtí a mně se z toho dělají mžitky před očima - trvá skoro čtvrt hodiny než se vítr zklidní a já jim mohu pohlédnout do tváří tak, abych je neviděl rozmazané :) O kousek dál usedám na sluníčko ke své kamarádce Mouše. Prohodíme pár slov a zamáváme si s její kamarádkou která je dnes vyparáděná jako včelka. Jsou to také neposedy a tak rozhovor není dlouhý, zamávají křidélky a zase někam odfrčí
"Frrrr" zahučí mi okolo hlavy strýček Šídlo a bravurně přistává na listu. "Ty máš ale krásně modrý fráček, tak jak je dnes?" ptám se a přeběhnu okolo listu na druhou stranu, aby mně uviděl i druhým okem. "Děkuji za optání - hráli jsme si s kamarády na honěnou a už jsem nějaký unavený, to víš stáří".....Ještě chvíli si povídáme a jdu zase dál. Na dalším listu se opaluje další Moucha převlečená za včelku Máju a já ji jen tak zamávám. "Kampak trpaslíku" ptá se ..."ááále, jen tak obejít své lesní přátele" odpovídám zvesela.. To s bratry Tesaříky je jiná řeč, rozumíme si, popovídáme si o počasí, o broučcích i o beruškách, co je přes týden navštívili a jako vždy skončíme u těch protivů komárů - ti teda letos zase žerou :)
"Ahoj sousede Roháčku jakpak se máme?", pokřikuju na souseda v modrém fráčku, co šplhá támhle po tom květu a on se jen mlčky usměje, zavrčí si něco pod vousy a pokračuje ve své cestě do výšky. Ani se s ním nesnažím zaplést řeč, dnes je to starý mrzout. Moucha Alenka smutně sedí na listu a brečí - mušák Emil zase skončil v hospodě :( No jo ti chlapi...Na konci lesa těsně před svou chaloupkou usedám na čaj ke své kamarádce Kobylce. Je příjemná a moc dobře se s ní povídá - je klidná a umí mi naslouchat. Povídáme, čas nám utíká a je nám přitom dobře ...
Vracím se do chaloupky, ve které je už zase náramně živo a šest bratrů na mně vesele pokřikuje ...
"Šmudlo, kdepak jsi se zase toulal ?"
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.