Dopis na rozloučenou ?

                                                   6.4.2013

Já se musím přidat - ale rozumím Ti možná víc, než si myslíš. Hlavou se mi honily včera večer úplně stejné myšlenky. S g-čkem je to někdy jako s hladinou vody - je jako ten můj poslední obrázek - plácneš do vody a udělají se kruhy - pozoruješ je a máš radost a pak pomalu polehoučku se hladina sklidní a nikdo nepozná že jsi tu byla. Plácneš znovu a znovu se hladina rozčeří - vydržíš to pár týdnů , možná měsíců a jsi z toho tak unavená že by si toho nejradši nechala. Čekáme že to nějak vyřeší náš život a ono se nic neděje ..A vlastně ano...Najdeš pár kamarádů - sice jen virtuálních ale když odejdeš budeš jim chybět - znám to, taky mi někteří, kteří odešli chybí...

Včera jsem přemýšlel že zajdu na tu virtuální Tequilu - několikrát jsem se vrátil ale pak jsem to vzdal. Prohodil jsem jen pár milých slov s někým úplně jiným a pak šel spát. Spánek všechno přikryl měkkou peřinou. Možná jsem udělal chybu - kdybych zašel, mohl jsem Tě zastavit - nevím ...Ale o chybách je život ...A dnešní ráno ? Jsem sice odpočatý ale ta nálada nezmizela . Lidé se tu objevují a zase mizí, někteří příjdou bez pozdravu a bez pozdravu, náhle z ničeho nic odchází. Ti co je už trochu znáš, Ti popřejou dobrý den při příchodu a při odchodu čekají na tvýho posledního smajlíka. Ale každý z nich, ať už jsou jácí jsou, má svůj reálný život a svoje radosti i trápení. Někdo to naznačí, někdo se tváří jako by nic a na profil dá vysmátý slůně. 

Když tak přemýšlím není to ani moc o fotkách, jistě, každý z nás k nim má nějaký vztah ale ten pravý důvod proč jsme tu, je nejspíš někde úplně jinde. Evka mi jednou napsala že přátelství není nikdy dost a měla pravdu....Ve světě duchů se ale přátelé hledají velmi těžko...Já měl to štěstí několikrát a přes své tísnivé pocity neodejdu - už k vůli nim ...možná je to blbost a možná si to jen namlouvám ale některým z nich bych chyběl. A já bych je nechtěl zklamat. Moc bych se s některými chtěl setkat a promluvit si z očí do očí ale v kolika případech se to může povést - v jednom, ve dvou a musí to zákonitě dopadnout dobře? Nevím, na tyhle otázky také marně hledám odpovědi.

Pro dnešní den mám řešení - seberu se, sbalím foťák a vyrazím do lesa, ten mně vždy nabije - počasí není nic moc a fotky nejspíš nebudou stát za nic ale to nevadí. Máš li možnost - udělej to samé a večer se tu sejdeme a promluvíme si o tom, kam každý z nás došel...Všelék asi nenajdeme ale třeba bude ta sobota o trochu příjemnější. Tak šťastnou cestu :))
(P.S. Takhle dlouhý monolog jsem tu ještě nikomu nenapsal - tak snad v polovině neusneš :)
(P.P.S. A dám to i k sobě na profil (bez oslovení) jen tak......ať pořádně rozčeřím hladinu :)