Perithia vesnice duchů

                               

Když jsem se tak procházel mezi těmi domy, najednou jsem cítil, že každý z nich má svou historii, svou vůni, svůj hlas....Každý z nich má svojí duši. Každý z nich někdo postavil, žil v něm, dýchal jeho vzduch prožíval svůj příběh...... 

Byly to docela určitě příběhy podobné těm našim, plné těžké práce uprostřed hor, kde každá byť i sebemenší úroda na malých políčcích musela být vyrvána zemi, každý kámen toho domu otesán a usazen na své místo kde pevně drží i po stovkách let. Byly to ale i příběhy plné radosti, písní, tance i lásky. Příběhy plné zrození i umírání, příběhy velkých lásek a velkých zklamání....

Když jsem se díval na ty staré trámy, utržené kamenné římsy, ostění dveří či oken ale i drobné ornamenty, přemýšlel jsem nad smyslem našeho života. Je stejný jako životy těch domů. Každý má svůj den zrození v bolesti, první nesmělé pohledy na svět, první krůčky a s nimi první pády. Potom přichází první slova, první říkanky a objevování toho zvláštního světa, který je kolem nás.....Každý z našich životů někam vede a vlastně ani není důležité kam - důležitá je ta cesta ne její cíl. Je to stejné jako s těmi domy - není důležité kdo je postavil a kdy zmizí, důležitá byla ta část jejich života kdy každý z nich sloužil lidem...

Později přichází první kopce ale i první pády. Stejné je to i s těmi domy - každý z nich zažil dobu své největší slávy, svých vrcholů, kdy se skvěl v plné kráse uprostřed starších domů a pyšně se vypínal nad ostatními. Pak přišla předlouhá doba, kdy každý z nich sloužil svým obyvatelům - každý z nich byl ochráncem jejich života, jejich štěstí.....

Později, zprvu plíživě a nečekaně přišlo stáří...S ním první bolesti, dny plné únavy, ale i dny vzpomínek a spřádání moudrosti světa, dny pochopení nepochopitelného a dny smíření...Každý z těch domů a každý z těch životů začal počítat první vrásky, první šediny ale i první smíření a odevzdání se času a osudu..

Potom přišel i konec Z těla zůstalo torzo - z domů pár stěn a ztrouchnivělých trámů. Obojí se vrátí zpět do země ze které vzešly - jen těm domům to bude trvat nepatrně dýl.....

Tak šťastné zrození šťastný život a konec konců, když bůh dá i šťastnou smrt......