pátek 29. ledna 2016

S dědou v ZOO...

Ten děda je stejně ale divnej tvor, sotva ráno vstanu, zívnu, protáhnu se a vyrazím po čtyřech k okraji postele, už je tady a haleká na mě, že má překvapení. "Překvapení ? " pomyslím si, ale abych zůstala tím čím mám být, tedy jak děda říká miminem, spustím z plných plic "ba ba baba"... Děda si to správně přeloží jako "A jaký překvapení ? " a odpoví : "Jedeme do zoo". Usměju se, ale podle něj zřejmě nejsem dost nadšená a tak se to snaží přeložit do mýho jazyka : "Baba, tata, děda bababa..." To už se chechtám na celý kolo a on je očividně spokojenej. S dědou je prostě bžunda...





Po snídani, přebalení a těch dalších nudnejch věcech, co tvoří můj každodenní miminkovskej rituál, mě položí do postýlky a se zalíbením pozoruje jak se překulím na bříško a pak se zvednu na všechny čtyři a batolím se k okraji postýlky. Když se ale rukama vyškrábu po postranici až nahoru, chytím se, přitáhnu a nejdřív se na jednu, pak na obě nohy postavím, spustí povyk jako by se dělo bůhví co: "Pojď se podívat, mimino stojí !!!" Moc to nechápu, vždyť už se stavím tejden, ale abych mu udělala ještě větší radost, vydám se  (stále se držíc bortu tý svý lodi) pomalými krůčky po obvodu postýlky...


Cestou do zoo jsem v autě jako obvykle podřimovala, ale když mě babi s dědou nasoukali do kočáru , už jsem zase byla ve svým živlu a zvesela se začala sápat ven. Pak jsem přece jenom usoudila, že nebudu "staříčky" trápit a způsobně jsem zůstala sedět, což jim udělalo ohromnou radost...Nejdřív trochu poletoval sníh, ale pak se vyčasilo a docela to šlo, jen ta čepice bez tkaničky pod bradu se mi pořád, jak jsem točila hlavou za zvířátky sem a tam, sesouvala na stranu...


"Tyhle koňové jsou nějaký divný" řekla jsem si, když jsem je uviděla, ale děda mne opravil, že to vůbec nejsou koňové, ale osli a osel je vlastně takovej malej kůň s velkejma ušima a zarputilou povahou a abych to prý líp pochopila, začal na celou zoo hýkat, zrovínka jako ten oslík  "y-á y-á..."


Tak tenhle kůň už byl teda opravdu ouplně divnej, ale děda mi vysvětlil, že tohle prapodivný zvíře už vůbec žádnej kůň nejni, ale že je to miminko losa a los že je velikánský zvíře co žije někde na severu a vyhrabává z pod sněhu trávu a vůbec dělá samý divný věci.  "Jééé miminko, já jsem taky miminko, už  tu nejsem sama !!!", vzala jsem si z tý dlouhý lekce to nejdůležitější "... :) Tatata tata baba"...




Nějak se mi zase klíží oči a jestli to tak půjde dál, nejspíš si zase trochu dáchnu, nosík mám červenej jak rak a tváře jakbysmet. Ještě stihnu uvidět to velký pruhovaný zvíře co mu říkají tygr a toho psa co prý taky psem není, nýbrž je vlkem, což prý poznám podle dlouhýho, špičatýho čumáku a uší a taky podle toho, že bolestivě kouše, což bych ale opravdu neměla  zkoušet, protože ten nerozumnej pes, co vlastně psem není, nýbrž je  jen vlkem, prý  docela určitě neví, že se do dětí kousat nemá :)






A je to... ;)




Už jsem zase vzhůru a řeknu vám, že takovej vejletek do zoo  mezi zvířátka je stejně super !!! Dovím se spoustu novejch věcí, děda mě musí hlídat a tím pádem nemá čas zlobit babičku a babi ta zase na chvilku vypadne z kuchyně a protože má chvíli klid a nemusí vařit, nezlobí dědu a protože babi nezlobí dědu, děda nezlobí mě a všichni jsme tím pádem náramně spokojení...

 "Bababa tata děda dada...:))"


No a že jsem byla tak hodná a nezlobila staříčky, vzal mně děda do Globusu v Budějkách a vybral mi krásnou novou čepičku, co má barvu sluníčka a chrání mi i uši a na hlavě drží díky šňůrce jak ulitá :) Při tom zkoušení všech možných i nemožných čepiček mi tedy děda trochu pocuchal ofinu, ale za tu chlupatou krásu kterou jsem si nakonec vybrala a co z ní mám takovou radost, to teda určitě stálo :))




Takže tak, mí milí, přeju vám krásný dni plný sluníčka, takovýho, co má stejnou barvu jako moje čepička a taky vám přeju dědečky a babičky aspoň takový, jako mám já, poněvadž když máte takový dědečky a babičky jako mám já, je s nima pořád nějaká bžunda a když je bžunda, je to fajn, protože je pak tím pádem fajn i celej život...

 Baba tata děda dada papa lala...





Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.