Druhá nejvyšší hora Šumavy a Bavorského lesa (1453 m.n.m.) mě lákala už hezkejch pár let a tak, když už byl jednou stanovenej termín, neodradil mě a toho mýho potomka ani sníh, co dva dny před ním, připomenul blížící se zimu. Výstup to byl náročný, převýšení 612 m ve sněhu a mrazivém vzduchu dá zabrat i když jste v dobré kondici. Odměnou nám ale byly nádherné výhledy do bílého království šumavskejch plání, kouzelné, do mrazivého sevření zahalené Roklanské jezero, a hlavně to dokonalé všudypřítomné ticho ! Nejvíc ze všeho ovšem potěšil splněný dlouholetý sen. To, že byl vrchol samotný zahalený do mlhy, nám ani tolik nevadilo, páč o pár desítek metrů níž už bylo jasno a cestu si zcela jistě příští rok, za teplejšího počasí, zopakujeme...
Někdy, když máte období, kdy zkazíte vše na co sáhnete, je opravdu lepší všeho nechat, dát tělu pořádně zabrat a vyčistit si hlavu od všeho a od všech. Vrátíte se sice unavení, ale taky smíření sami se sebou a to je věc, která je k nezaplacení !
Někdy, když máte období, kdy zkazíte vše na co sáhnete, je opravdu lepší všeho nechat, dát tělu pořádně zabrat a vyčistit si hlavu od všeho a od všech. Vrátíte se sice unavení, ale taky smíření sami se sebou a to je věc, která je k nezaplacení !
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.