Tak jsem zase tady. Tedy ne že bych tu nebyla, to zas ne, jsem tady pořád, jen jsem se už dlouho neukázala mezi váma, což mám popravdě dědovi tak trochu za zlý, páč fotky z našeho srpnovýho dědovíkendu měl už dávno připravený a nejni mi teda vůbec jasný, co celou tu dobu dělal. Tak intenzivně jako já si zdaleka nehraje, tak jakápak únava. Nejspíš se ho dotkla ta počůraná ruka a abych byla spravedlivá, dvakrát i noha, ale to si zaslouží podrobnější výklad: Tedy aby jste to pochopili (vy dospěláci máte někdy hóóódně dlouhý vedení). Nenosím už plíny a páč, jak mně znáte, užívám si všech novej věcí plnými doušky, nejinak to mám i s tím nešťastný čůráním. Kdybych teda neuměla chodit na nočník a dál si užívala pohodlí těch plen, co se do nich můžete čůrat až jsou těžký jak kámen a přesto jsou pořád suchý, nic by se nestalo a třeba by to dědovo psaní bylo už dávno na světě, ale takhle teda vážně nevím. Ale abych se vrátila k tomu podstatnýmu. Když už jsem se teda naučila chodit čůrat na nočník, co mi ho děda (nebo ježíšek, teď už přesně nevím) naježil už na vánoce, bylo nutný umět na tu skutečnost, že se mi chce, upozornit i dospěláky. Ne tedy že bych si neuměla sundat kalhotky, to zas jo, ale uznejte, že taková pochvala od dědy nebo babi se musí vychutnat a tak mi nezbylo, než si osvojit nové slovo "čííí" Funguje to bezva, příjdu za dědou, řeknu "čííí" a děda celej vyděšenej letí pro nočník, sundá mi kalhotky a po mým heroickým výkonu mě zase utře. Problém ovšem nastal v okamžiku, kdy mi začal číst pohádky. Když jsem chtěla slyšet pohádku, musela jsem si osvojit další slovo a to slovo "číst". Je vám určo jasný, že děda s tou svou chabou znalostí dětštiny (jazyky mu nikdy moc nešly) jen málokdy trefí ten správnej význam toho co říkám a tak sedím na nočníku častějc než babička, když si dá kafe a zají to melounem :o)) Pravda je taková, že ho nechci zklamat a pár kapek vymáčknu vždycky. Mnohem lepší je to na vejletkách, tam "číst" neříkám, páč bych musela bejt ouplně nerozumná, kdybych se tam, kde je pořád co objevovat, zabejvala ještě čtením. Čůrání venku je prostě bezva, nemusíte nic řešit, prostě si stáhnete pučocháče a čůráte tam kde zrovna jste. (výhoda dětskejch let). Problém je ovšem v tom, že jak si ještě neumím pořádně přičupnout, abych se do toho nadělení neskulila, musí mě děda držet. Znáte to, hlavně vy mámy, vemete mimino za nohy, opřete si ho o sebe a ono udělá to co, udělat má. Děda ovšem nejni žádná máma a tak je pochopitelný, že nemá ten správnej grif a tak se stane, že v zápalu boje ovlhčím i to, co by jinak mělo zůstat suchý. No prostě a jednoduše to dvakrát či třikrát odnes děda. Na jeho obranu musím říct, že to nesl ze stoickým klidem a po mně si poctivě utřel i sebe. Asi se taky stydí, páč je mu jasný, že žádnej pořádnej mámě, by se tohle nikdy nestalo. No a protože děda nejni žádný béčko, nandal si do toho plecháče, co s ním jezdíme na vejletky i nočník. Na první pokus, ještě na parkovišti u Lidla, se to teda osvědčilo. Děda otevřel kufr, vyndal nočník a já do něj poctivě udělala to, co jsem udělat měla. Je fakt že lidi koukali, ale co si z toho budem dělat těžkou hlavu že ? Záhy ovšem, když už jsme byli na tom vejletku k Čestickej kalvárii, děda zjistil, že na to, aby v jednej ruce držel foťák, ve druhej neposednou Bombelku a ve třetí nočník, mu ta třetí ruka jaksi chybí. A tak nočník zůstal v autě a čas od času to prostě dopadlo tak, jak to dopadnout zákonitě muselo. Z dědy se stal počůránek ;) Takže mí milí fanoušci, držte dědovi pěsti, ať se mu o víkendu podaří, naučit mě čůrat v přičupnutí, páč pro mně to bude lepší a navíc se za toho svýho počůranýho dědu nebudu nemuset toliko stydět :))
Papa, vaše Bombelka
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.