úterý 5. září 2017

Makrosvět... (Macroworld)

Blíží se podzim a příroda jako by se pomalu, téměř neslyšně chystala ke spánku. Většina kytek odkvétá, dokonce ani ty nádherné růžové růže, co jsem se na ně chystal už tejden, byly najednou odkvetlé a na první pohled by se zdálo, že ani podél zarostlé cesty vlastně nejni co fotit. Ploužím se s maličkou po tej cestě zmáčené nedávným deštěm a říkám si "Z toho focení dědo, asi nic moc nebude". Opravdu nejni co. Ať koukám, jak koukám, nic co by stálo za fotku prostě nevidím. A v tom okamžiku, kdy už všechno vzdávám, se maličká zastaví a řekne "dědo co je to ?" "Copak já vím, nějaký fuj či co to", pomyslím si, ale protože jdu s maličkou a tu jen tak odbýt nemůžu, zpozorním a poctivě se ohnu. Nestačím zírat. Podél cesty, co na ní vlastně nic nejni, se plazí celá rota slimejšů. "Aspoň něco", řeknu si a zatímco chystám foťák, abych vyfotil to plazící se nadělení, vysvětluju maličkej, cože to vlastně ten slimák vlastně  je. První cvak, "to by šlo" pomyslím si při kontrolním pohledu na displej a začínám se na ty malý, pomalu se pohybující tvorečky, co jsem je před chvílí ani neviděl, víc soustředit...
Jdeme dál a maličká, páč ji to náramně baví, mě upozorňuje na další a další krásy ukrytý v přerostlej trávě. "Dědo koukej" Nestačím zírat ! Toliko nádhery schovaný v makrosvětě a já ji prostě nevidím. Holt, malý děti maj výhodu, že maj zdravý oči nízko nad zemí a duši (nezanesenou starostmi) ještě křišťálově čistou...

Jak rád bych byl aspoň na malou chvíli tím co vidí, slyší a vnímá tak jako ty.

Díky Bombelko !!!






































...




Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.