středa 6. září 2017

Loučení s létem, část první...Vítek

Když to tak vezmu, byla to vlastně poslední slunečná sobota o prázdninách a kdy jindy by mělo loučení s létem probíhat než na konci prázdnin že ? Plán byl jednoduchej - jedeme se koupat na Lipno. Navigace radila cestu přes Budějovice, ale já mám svou vlastní hlavu a ta cesta přes Lhenice a Chvalšiny mi vyhovuje mnohem víc - dejchá totiž Šumavou. Kousek nad Černou je moc pěknej výhled na Lipno a za foto by určitě stál, ale zastavuj na silnici první třídy - starej problém, odbočka žádná a když už, tak ten pohled, co stál za cvak, je nenávratně pryč. To je život, ne všechno co by sis přál, prostě můžeš mít. Objíždíme Lipno, páč jeho severní strana se začíná plnit lidmama a parkujem na parkovišti ve Frýdavě. Nejni tam žádná velká písečná pláž, ale zato tam téměř nikdo nebejvá. Voda je super a to že je část pláže ve stínu je jenom dobře, páč sluníčka sem si přes léto užil až až. Vykoupat, sežvejkat nějaký to mňam a zase do auta a dál na jih, k místu jež se nazývá Svatý Tomáš. Vesnice, kdys plná lidí, dnes zeje prázdnotou a jen sem tam nějaký odvážlivec se tady, v tisícimetrovej vejšce, v těsném sousedství kostela, usadí natrvalo. Prvním z nich byl ale už ve středověku Vítek z Prčice, co si tu na vrcholu hory postavil hrad jež dodnes nese jeho jméto - Vítkův kámen. Na nádvoří mezi čtyřma stěnama paláce tu na kytaru hraje a zpívá nějakej opuštěněj kowboy. Posloucháme ho a já přemejšlím, když se koukám na Lipno z věže paláce, jaký výhledy měl tenkrát as ten první z Rožmberků a jaký tu na konci světa musel být tehdá život. Není divu že další generace Rožmberků už přesídlila na Rožmberk a Krumlov. Moc krásně to ve svej trilogii "Vítek" popsal Adalbert Stifter. Mně se tu ale stejně jako Vítkovi líbí, je tu klid a voní to tu po lese. Zastavujeme se v nově vyvedenej chatce, jež nahradila starý stánek (přece jen to tu žije), posvačíme bramborák s coleslawem (salát) a kávou a vracíme se dolů k Lipnu. Jsme už ale tak umořený vedrem, že si na hoďku dáchnem v autě. Koupání po takový siestě příjde vhod a následný fotolov plachetnic, líně křižujícím hladinu v protivětru jakbysmet. Čas se posunuje k večeru a nás napadá, že cestou domů, bychom to přece jen mohli vzít přes Rožmberk, Krumlov a Budějice. Plán je jasnej a tak vyjíždíme. Krátká zastávka v Rožmberku, pohled na slunce jež pomalu mizí za věží hradu a následná cesta do večerního a nočního Krumlova. Ten si ale nechám na volné pokračování :)) Takže se tu zatím mějte  a brzy ahoj :))





































...




Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.