"Tenhle způsob jara zdá se mi býti poněkud nešťastným", chtělo se mi parafrázovat klasika ve chvíli, kdy jsem se opět v noci vzbudil, mlčky zíral do tý všudypřítomný tmy okolo a ty stíny co to letošní jaro provázej, jako by se přelily do všeho toho prostoru okolo. Pak ale začalo svítat, z pošmourný noci se postupně vyklubalo nádherný velikonoční pondělí a protože, jak už víš, jsou pro mne velikonoce především svátky jara, zaplavilo mne to teplý jarní svítání pocity smíření, souznění a možná trochu i štěstí. A tak jsem vzal těch pár obrázků z posledních dnů a jeden po druhém, snad abych ti udělal radost, je víceméně náhodně poskládal do blogu pod názvem Jaro...
Ač sladký beránky můžu taky, tyhlety živý jsou mi přece jen bližší, kor když se kolem motají jejich čerstvě narození, jemně chundelaťoučcí potomci...
Dokonce i Tonička už v doprovodu naší Bombelky cítí v půdě to jarní pučení...
První květy co nesměle vyrazily podél naší Horské cesty...
No a když beránci, tak i ti slaďoučcí co se narodili v naší troubě...
Dokonce i truhlíky v oknech už zase hrají všemi možnými barvami...
A nesmí chybět kočičky, to je jistý, doma máme ty i ty...
Všechno to tak nějak raší...
Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá mě rád, má mě... To víš že má, ty hloupá ... :)
...
Tuhle mám už od mládí moc rád a k jaru tak nějak patří ...
Tak už se nemrač, život je život a sny jsou sny...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.