Jaro na Lužnici ... (Spring on the river Lužnice)

Se tak někdy stane, že se vám někdy, nějakým nedopatřením přihodí den osamělosti a pak nezbývá, nechcete-li se v něm dočista utopit, než vyrazit někam pryč z domu, ať už je počasí venku jaké chce. Po ránu se tedy tvářilo všelijak, tedy přesně tak, jak se na začátek března sluší a tak do stálé výbavy v báglu přibyl ještě deštník, což sice otrlému traperovi trochu zavání mastňáctvím, ale kdo jednou zkoušel fotit v dešti v pláštěnce, jistě uzná, že deštník je pro foťák v činnosti přece jen mnohem vhodnější, páč, ač vám blokuje jednu ruku, chrání před tím zkapalněným nadělením z nebe kromě majitele i ten dotyčný přístroj, což je, jak jistě uznáte, nanejvýš příhodné. Plán byl jednoduchý: od mostu k mostu a zpět. Cože ? Říkáte že nerozumíte ? No to je tak: přijedete do Dobronic u Bechyně (jejíž nezaměnitelnému koloritu dominuje zřícenina mohutného středověkého hradu), přejdete po mostu č.1 na druhou stranu Lužnice, a proti proudu řeky pomalu postupujete k mostu č.2, jímž je, od Dobronic  čtyři a půl kilometru vzdálený, řetězový most Stádlecký, jeden z posledních řetězových mostů u nás, aby jste se pak vydali zpět k hradu, tentokráte ovšem po druhém břehu řeky a po proudu ... 

Krajina pod podmračenou oblohou, choulící se do  sebe pod neutuchajícími nápory větru, zdála se šedivá a pochmurná, avšak detailní pohled na jednotlivosti, skryté v údolí řeky, ukazoval pohled naprosto odlišný, kouzelný, barevný, náznaky přicházejícího jara oplývající. Krajina bez lidí, všudypřítomné ticho, přerušované jen hučením říčního proudu na jezech prastarých mlýnů, jarem zdivočelá hladina, zpěv ptáků, míchající se v dokonalé kakofonii právě se rodícího života, nabízí nespočet možností pohroužení se v sebe sama i splynutí ze svým nejbližším okolím. Našel jsem svou první, letošní sněženku ! A nejen ji, příroda je jedinečným kouzelníkem tvarů, barev a vůní ať už se nacházíte v kterémkoliv ročním období

 ... 

Nakonec, posuďte sami :

...